Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Naděje

30. 08. 2003

1234

Autor

Galadriel27

prostě o naději..

Chytám Tě do dlaně, jsi polapena

ač kvetoucí, světlem zasažena

oči mi strachem roní slzy,

a středy květů smějou se mi.

Tak neožívej znovu bílá mlho,

jen probouzej se navěky...

rozčeřím Tvé mléčné mraky

a vdechnu Ti zázraky.

Obarvíš se barvou medu

ohřeješ mě úsměvem,

rozpustile loudíš na mně

bílé lístky okvětní..

Jemnost kůže rukou mých

omotej se vůní z nich

vlasy mi naplň plátky z růží

obejmi mě ..chci Tě mít.

Ženská báseň, to je poznat. Hodně mluví, nevytváří příliš obrazy, protože se jednotlivé představy mezi sebou příliš tlučou a nemají moc co říct. - Spíš se snaží působit skrze jednotlivé verše, které vyvolají jakýsi záchvěv pocitu, ale jako jiskra zase zhasnou a přijdou jiné verše, další jiskřičky. Takhle to celé jiskří, ale jako celku se tomu prostě špatně rozumí. Po několikerém přečtení básně mám pocit, že jsi při psaní příliš nemyslela na čtenáře, aby porozuměl a pochopil, co mu chceš předat.