NETYPICKY NA ŠLAPADLE-2

Snažil jsem se co nejvíce šlapadlo rozjet, což se mi vskutku zanedlouho podařilo. Nedopatřením se však šlapadlo otřelo o bok loďky, ve které podřimoval rybář. Ten se vzbudil a v domnění, že chytl rybu,  prudce trhl prutem. Vzápětí jsem zjistil, že mám na sobě namotaný vlasec. Ten se napnul, přičemž mě nenapadlo nic jiného, než se pevně chytit okrajů šlapadla. Rybář se za výkřiku přemístil  ke mně. Lehátko, na kterém jsem seděl,  se náhle převrátilo dozadu. A o chvíli později jsme oba vrávorali svázaní vlascem.

„Vy jste se zbláznil!“ vykřikl mi do obličeje rybář.

„To není můj vlasec. Vy za něj zodpovídáte,“ zněla má odpověď.

„Nešlapte mi po nohách!“

„A vy  mi zase neprskejte do obličeje. Měl by jste si pořídit blatníky!“

„Co jste to řekl!?“ rozkřikl se.

„Jak vidno, tak jste i poněkud nedoslýchavý. Měl byste  si zajít k ušnímu.“

Rybář se tak rozkřičel, až to vyděsilo racky. Vzápětí to naše vrávorání po šlapadle skončilo pádem do vody.

  Zanedlouho jsem se  vynořil vedle šlapadla se zaraženým háčkem v uchu, zatímco zuřivě gestikulující rybář svíral v zubech prut. Podařilo se mi naštěstí háčku zbavit.

 Netrvalo to dlouho a postava nadávajícího rybáře zmizela daleko za mnou. A to díky tomu, že jsem šlapadlo opět rozšlapal. Přitom  se mě náhle zmocnil pocit žízně. Letmý pohled do batohu prozrazoval, že v něm mám šampaňské. Asi nebyl moc dobrý nápad s lahví před otevřením třást, protože z ní vystříkl gejzír.. Špunt nabral na rychlosti a letěl směrem, kde plula na šlapadle mně už známá rodinka. Hlava  rodiny byla  zasažena a muž se zhroutil do vody. Do ní hned skočila jeho manželka i děti a já jsem se rychle vzdaloval. Přitom se pojednou vedle mě na hladinu vynořil místní vodník, který držel v ruce skleničku. A tak jsme mu tedy nalil. Vypil jí ve zlomku vteřiny. Pak začal škytat a ještě více zelený zmizel pod hladinou.

  O chvíli později jsem dostal nápad, že bych mohl nakrmit racky. V batohu byl chleba a tak jsem za okamžik házel jeho kousky všemi směry. Netrvalo to dlouho a co mělo křídla,  se slétlo ke mně. Když to začalo vypadat jako při hromadném náletu veškerého ptactva,  zahodil jsem celý chleba co nejdále od sebe. A ten dopadl na horní palubu kolem plujícího parníku, kde se zrovna tančilo. V několika vteřinách podniklo ptactvo na něho útok. Když mrak ptáků přestal zakrývat parník, spatřil jsem, že hodně věcí na parníku chybí a kolem něho  se nedobrovolně koupe dost výletníků.

  Zanedlouho jsme si vzpomněl, že mám v batohu velký bublifuk, vynález to pana Pokustóna, který mi ho daroval. S velkou chutí jsem začal foukat. K mému úžasu se všude vznášelo velké množství obřích bublin, které kupodivu nepraskaly  a  brzy  zakrývaly celý prostor nad řekou i kolem ní. O chvíli později jsem spatřil v několika bublinách postavy. Pak se mezi obřími bublinami objevil motorový člun, který za sebou táhl muže na vodních lyžích. Ten poněkud ztratil orientaci a prolétl kolem mne, přičemž to,  čeho se držel, se zachytlo za předek šlapadla. Šlapadlo se rozjelo  nebývalou rychlostí po hladině. Náhle se přede mnou objevil skokanský můstek. Ještě nikdy předtím jsem neletěl ve šlapadle nad řekou mezi bublinami. Let však netrval  dlouho. Před šlapadlem se objevila restaurace na břehu řeky. Po prolétnutí jí napříč jsem se setrvačnosti stále šlapal. Za chvíli mě bylo divné, že stojím stále na místě. Zjistil jsem, že šlapadlo přistálo na velkém stole,  kolem kterého se válela spousta lidí. Z venku se přitom ozývalo praskání velkých bublin. Netrvalo to dlouho a prchal jsem po nábřeží před početným davem naštvaných lidí.

                                                   KONEC