Vzpomínky uplynulého léta

Probuzen chladnem do rána
bojuji s touhou nechat si o Ní zdát;
ta bitva je předem prohrána
a nejsladší je to vzdát.
Jak ošidné je tohle zdání
ukáže každé nové probuzení
bývá dosti krutou daní
že to co bylo, už tu není!

Chodím světem jak chudý malíř
míjím zámky i hrady
nevadí mi, když nemám ani halíř
s ostatním nevím si rady.
Jdu pěšinkou mezi stromky
má mysl stává se temnou
zas myslím na Ni - nevědomky
Proč není tu se mnou?

Pod žhavým sluncem v zenitu
u vody, kde všichni shání ochlazení
možná i moje příští Naděje leží tu
leží a spí, čeká jen na probuzení...
Najednou však připadá mi
že víc jak hladina se leskne
Jejích očí hladina mezi hladinami
a mé srdce je zas teskné.

Po vlnách nesou se ke mně tóny
písní k tanci libé zvuky
Já však nejsem zvědav na nějaké primadóny
a navíc mám to trochu z ruky.
Přesto se své touze nedivím
snad konečně potkal bych tam Naději -
každý večer, kdy takhle lenivím
naladí vždy mou duši hlouběji.