Válka

Tak to je po dlouhé době první báseň, kterou jsem psal střízlivý... :o) [nebo spíš :o( ?] editováno 05/2006: tak na opravu formátování tohohle dílka teď vskutku nemám sílu...

Válka

Postaven byl chrám všech neřestí lidské tělo které spolu s myslí od přírody odtrženo uzavřeno mezi cihlovými zdmi páchá zlo na sobě svých sestrách a bratrech a na každém kdo do šlépějí v prachu nejen jednou vstoupí kdo naruší základy chrámu, byť omylem, je sražen na kolena stává se mučedníkem slepého bezpráví. Peklo nebo ráj mezi bytostmi chrámů justičních omylů subjektivního soudu krutosti většiny co z toho je skutečné? Nic vůbec nic jen uzel na šátku který po probuzení v kapse je nalezen a říká co prosebník chrámu zapomněl co neudělal. Oltář je prázdný uzel neměl účinku obětina chybí a nespokojený bůh války neovlivněn soudí boří chrámy. Jedno malé opomenutí způsobilo zmatek všeobecné utrpení a déšť slz těch nevinných obětí civilních obětí svaté války. Zvířecí ryk mužů křik a pláč žen nic nechápající děti les svlažený teplou krví pokrytý prachem zdiva šedivým prachem smrti. Táta se už nevrátí a máma byla kde neměla sirotek plný nenávisti někdy v budoucnu až bude mít jak pak bez lítosti umlčí svědomí zboří jiných chrámy krutě se pomstí. Kde je počátek této nenávisti která se vrací důkaz lidské malosti pochybených náboženství jež svými symboly pomáhají krutosti? Adam s Evou byli těmi stvořiteli původci prvotního konfliktu tvůrci zla kteří zavedli ten zvyk ničení chrámů. Jediné jablko pro Newtona tvůrčí pro Evu, tehdy jedinou ženu, cíl jejího chtíče uvrhlo ji i Adama, tehdy jediného muže, v nemilost světa do boje s přírodou. Stali se sirotky, Otec zapomněl, pro vzpomínky zůstaly jako památky trosky jejich chrámů navždy opuštěné není kdo znovu by je postavil kdo vrátil by je do ráje.

---