Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKotelna
03. 09. 2003
0
0
1531
Autor
ŽILETA
Všem náhodným nálezcům: Doporučuju se prokousat diskuzemi klubu KOTELNA. Je toho cca přes tisíc stránek A4, ale stojí to zato.
A také události z jara roku 2005, kdy se opakovala situace s blokováním nepohodlných nicků Lyrykem...
Zdá se, že už víme, v koho se znovu vtělil Lavrentij Berija ....
tentokrát v Lyrycké mutaci...
Ač na Písmáku nová, jsem tuhle vybělenou kostru našla před chvílí, je to síla. Sice nevím, proč ti všichni byli zavražděni, avšak již ty stopy nejstrašnějšího z literárních zločinů samy o sobě jsou úděsné. Zvlášť když mohu být každou chvíli tou další v řadě obětí já sama... rychle rozesílám avi
našla jsem masový hrob... s desítkami mrtvol co se znelíbili Lyryckému katanovi... ač ho ani je neznám, přesto mám husí kůži po těle.... přečti si to. Přečtěte si to všichni... Je to jako v letním sluníčku se procházet po loukách u Ypre nebo Fort Douamont, zakopnout o nepatrný hrbolek v drnu rozkvetlých pampelišek nebo podběle, a z pod něj se vykulí do slunečních paprsků napůl zpráchnivělá lidská lebka v plynové masce doposud páchnoucí po chloru a hořkých mandlích... A ty tam najednou stojíš a cítíš, že tam dole v zemi, pod Tebou jsou celé hromady dalších.... Tfuj... fakt si to přečtěte...
havranko...
já teda absolutně nevím, co se děje... jsem takříkajíc mimo mísu...
ale ty jsi vostrá...
...bojovnice :o)
Děje se přesně to, co jsem v rychlosti naškrábla výše:
Skotačíc v jarním slunci na Písmákovi, tančíc v radosti po dlouhé a kruté zimě mezi prvními jarními kvítky žlutých hlaviček podbělu, jsem najednou zakopla
... a zpod mého střevíčku se z Písmácké prsti vykulila bílá lebka smazaného nicku nehybně na mne hledící svými prázdnými očními důlky, jakoby žalovala...
Víš co to znamená?!
teda... netuším...
nemám sílu myslet ani konat... momentálně mám sílu akorát tak se jít zahrabat k nim pod zem :o)
Mám takový pocit, že jsem z toho drnu vykopla svojí vlastní lebku...
Jako kdybych přišla ke svému hrobu. Procházím se po místě mé budoucí vraždy sbírajíc cáry svých pyšných perutí a seškrabávajíc nehty kapky dávno zaschlé své vlastní krve...
prosím Tě, jdi ven na sluníčko a vyčisti si hlavu :o)
myslím, že z toho začínáš slušně řečeno - blbnout :o)
jsi z Prahy?
zvu Tě příští týden na kafe - někde na nějaký romantický zahrádce příjemné kavárny :o)