Dědci a rostliny

Sedím na terase před svým domem a pozoruji malého chlapce, jak si hraje ve větvích košaté jabloně .

Jabloň je šťastná .

Chlapec odešel .

Za několik let sem přišel zas a vyryl do kmene stromu srdíčko, v němž bylo napsáno Ch + C .

A jabloň byla šťastná .

Po letech chlapec přišel ařekl jabloni, že by chtěl být cestovatelem .

Jabloň mu řekla, ať si vezme její kmen a udělá si z něj loď .

Chlapec tak učinil, začal cestovat a jabloň byla šťastná .

Po čase k smutnému pařezu přišla dívka .

Zamával jsem na ni a zeptal se jí, jestli někoho nehledá .

Pověděla mi, že na někoho čeká .

" Já jsem Stařec, těší mne ."

Dívka mi potřásla rukou, ale nepředstavila se mi .

Za chvíli jsme se rozhovořili a ona mne nazvala starýžm, zahořklým cynikem, který už zapomněl, že kolem něj je svět .

Zahleděl jsem na ni a pověděl jí, že se mýlí .

" Na něco jsem nezapomněl . Víte, v těch modrých šatech ... vypadáte v nich jako čekanka . "

Od té doby Starci vzpomínají na svět přivoňovžním k čekankám učekaným a čekanky zas poznávají ode starců stáří, aby se mu pak snázeji vyhly .