NETYPICKY NA BOBOVÉ DRÁZE.

Jednoho víkendového dne jsem se rozhodl pro návštěvu nově otevřené bobové dráhy nedaleko sídliště. Byl tam dost nával a ve frontě velká tlačenice. Můj velký batoh na zádech způsobil, že několik jedinců se ocitlo na zemi. V nastalém chaosu, který propukl, jsem narazil do hydrantu. Nevím, jak se to mohlo stát, ale náhle jsem svíral v rukách hadici, ze které stříkala proudem voda. Najednou nebyl nikdo nikde.

  Zamotán ještě do hadice jsem dovrávoral k pokladně. Pokladní si zrovna ždímala paruku a vůbec se mi nevěnovala. To mě nevadilo. Proč nejít zadarmo, když je ta možnost. Za chvíli jsem stanul u rozjezdové dráhy, na které bylo hned několik bobů. Pokus o usednutí do jednoho z nich nebyl zrovna povedený, protože mi podjely nohy. Dopadl jsem na bob, který se se mnou ihned rozjel. Že sedím obráceně mi došlo, když následoval náraz do bobu, co byl přede mnou. A protože to byl celkem velký náraz, tak jsme se přemístil nedobrovolně na onen bob. Nějaký muž, který zrovna do něho usedal,  byl zasažen mým batohem. O chvíli později byl k vidění, jak jede po břiše bobovou dráhou, načež zmizel za první zatáčkou.

„No vida. Ono to taky funguje jako skluzavka,“ řekl jsem si sám pro sebe.

„Tak, že by jste jel, ne!“ rozkřikl se mladík, co usedl do bobu, který byl hned za mnou.

„Klid! Nevím, jak se ten bob startuje,“ zněla má odpověď.

„Děláte si srandu?“

„To vůbec ne. Potřeboval bych roztlačit.“

„Já vás roztlačím!“ vyhrkl naštvaně mladík a hbitě vyskočil. Snažil se mne roztlačit, ale byl zcela zpocen a jazyk mu visel až skoro na tričko. Objevil se další mladík a snažil se mu pomoci. Bob se však pohnul jen o pár centimetrů.

„Chlape, vy snad ten bob brzdíte!“ vykřikl jeden z mladíků.

„A že o tom ani nevím. Já vám pomůžu taky tlačit,“ řekl jsem. Když jsem vystoupil, tak se náhle bob prudce rozjel. Mladíci se nestačïli pustit a oba vleže v závěsu za ním také zmizeli za první zatáčkou.

  Hned poté jsem nasedl do prvního volného bobu. Ve stejný okamžik do něho však nasedal i jiný muž, přičemž jsme do sebe vrazili.

„Je pardon. Já si vás všiml až na poslední chvíli,“ zněla má omluva, ale ve stejný okamžik se bob rozjel.

„Okamžitě ze mne slezte!“ rozkřikl se muž.

„Já bych rád, ale my už jedeme a mohl bych vypadnout.“

Bob nabral na rychlosti, přičemž se pohyboval ze strany na stranu. Muž z plna hrdla křičel, ale v té rychlosti jsem ho nějak nestíhal vnímat. Pak se před námi objevil tunel.

„Húúúú.!“ zahoukal jsem, což se mísilo s křikem muže. Jeho křik bylo slyšet i v tunelu, ve kterém s námi jel bob po jeho horní části. Při vyjetí z tunelu jsem se nějak chytl horního okraje tunelu a zůstal na něm viset. Muž vzápětí metal před bobem kotrmelce a za chvíli mi zmizel z dohledu. Netrvalo to dlouho a z tunelu vyjel další bob. Dvojice, která v něm seděla,  zavadila o mé nohy a bob pokračoval dále bez nich. Tak se vedlo i několika dalším posádkám.

  Po několika minutách mě tíha batohu stáhla na dráhu. Po pár kotrmelcích jsem se usadil na batohu, který jel na dráze kupodivu velkou rychlostí. Ale jen do té chvíli, než na samém konci dráhy narazil do valné hromady bobů a  nadávajících lidí. Několik osob po mém nárazu přelétlo okraje dráhy. Další přijíždějící boby valnou hromadu zvětšily.To už jsem se snažil raději co nejrychleji zmizet. Avšak má přítomnost bohužel neunikla několika lidem a brzo jsem prchal před početnou skupinou naštvaných lidí.