Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDopis priteli...
08. 09. 2003
2
0
1121
Autor
joyce
Je to smutny...je to dlouhy...vydrzte az do konce;)
Dopis priteli...
Cas od casu, kdyz "to" na me padne si pisu jen tak do supliku. Dnes vecer ovsem vymenim "suplik" za dopisni papir. Neptej se proc tohle vsechno co ted bude nasledovat ctes prave Ty. Ja sama to nevim. Mozna se ti tim chci dostat trosku vic pod kuzi, mozna chci aby ses dostal ty pod kuzi mne. Predstav si ze...
Sedis sam v rohu svyho pokoje, plaminek ohorele svicky vytvari na bile zdi podivny smouhy, v hlave se ti roji obrazy posbirany buhvi kde, mlcky pozorujes svuj stin... Jsem to ja, anebo nejsem, je to snad nekdo jiny? Proc ho vlastne mam? Smesny napady...
Rukama pevne sviras hrnecek plny horkyho caje s davno opryskanou barvou...Na polickach jsou pro nej volna jen mista vzadu, aby nedelal ostudu tim jak je otluceny.
Semknes dlane jeste pevneji, abys pocitil to teplo ktere jde zevnitr..Proc sis vybral prave jej? Vzdyt je stary, osklivy....a plny vzpominek...Vzpominek na casy ktere byly, mozna prave proto...a mozna by si jim a vsemi temi vzpominkami nejradej hodil o zed, dival se jak se tristi na milion malych kousku, nechal je lezet na studeny zemi a cekal na to, az je vezme vitr a odnese nekam daleko...daleko od Tebe.
Najednou si vsimnes, ze nejsi tak docela sam, nekdo je v pokoji s Tebou....nikdo ji nezval a přece je tady. Jako host nevítana a nechtěná...nevděčný uděl osudu, který ji byl dán. No co, nekdo to delat musi, odvetila by. Jen ona sama rozhoduje kdy přijde a kdy odejde... Vetře se pod kuzi a klidne vyckava. Nuti ti veci, kterym se branis. Rika slova, ktery nechces slyset a presto se vryvaji do Tvyho mozku a ty nejsi schopnej je dostat ven.... Nejde je vykricet ani vyplavit tisicem slz, ktery se ti prave kutaleji po tvarich... Vynuti si pozornost, myslenka strida myslenku a cas plyne... Postava bez tvare, nema hlas natoz srdce. Donuti k cinu, anebo zmizi stejne rychle jako se zjevila, avsak sebejisty usmev utvrdi v tom, ze se vrati a zase dosahne sveho...deprese...
Zijeme lhostejne sve zivoty s neurcitou predstavou, ze snad nekdy, nekde, dostanem sanci to zkusit znovu a mozna lip. Tak me napada, ze zivot je nejspis jen a pouze trestem. Trestem pro dusi, která se provinila na dusich okolo sebe. Rozsudek zni: "Narodis se znovu a budes zit tak dlouho, dokud si sve hrichy tady na Zemi neodpykas.."
Ta moje asi ublizovala hodne, aspon mi to tak v poslednich mesicich pripada, ale trest prece musi nekdy skoncit. Reknete mi nekdo kdy!?! Co kdybych si prave ted vyrvala srdce ze svyho tela a vlozila jej do dlani vsem, kteri me znaji? Co by se s nim stalo? Nekdo by mi ho s usklebkem vratil...Nekdo opatroval...Nekdo nevedel co s nim...Nekdo by byl rád, ze jej konecne ma...Nekdo by ho rozdrtil a kapkami krve, které z nej ukaply na zem by napsal....jo holka tohle zivot...Co by si s nim udelal ty?
Kdyby mi tak srdce chtělo uvnitr prasknout a vykrvacet. Kdyby tak rozum v my hlavě chtel se zblaznit a zmizet. Treba se tak stalo prave ted, jen mi to porad jeste nedochazi. Kdyby tak duverivost v my dusi chtela zemrit behem vteriny. Jde to vubec? Ano, mohla by zemřít, ale jak...jak to udelat, aby současně s tim...nezemrela ta duse? Mozna nezemre pokud ma lasku, mozna prave ta ji jako jedina muze spasit..
Laska....Jako kdybych dala andelovi kridla z oceli a nechala ho vzletnout. Jsou pouhe dve moznosti, bud se najde nekdo, kdo bude chtit nest vahu jeho kridel spolecne s nim a nenecha ho padnout; anebo se zritií...... Zriti se do hluboke tmy, kde zahyne sam, zraneny a podvedeny. Po case dostane napit zive vody. Vse se opakuje...znova a znova..s kazdym padem zemre kousek jeho samotneho..nahradni dily neexistuji...Chtela bych sveho andela ochranit, pecovat o nej, hyckat ho a cinit ho silnejsim a silnejsim, najit pro nej toho, ktery ho bude doprovazet a nenecha zemrit. Ale kde nekoho takoveho najdu?..a ma to jeste vubec cenu? Treba uz je mrtvy...rozplynul se......
Myslenky, které jeste před chvilkou poletovaly hlavou silenou rychlosti, se konecne zacaly uklidnovat, ztracet. Ted si jen tak proudi a chteji nalezt sve misto ve sklicujici prazdnote. Stejne tak horici knutek svicky, ktery me az doted provazel pri mych nocnich myslenkovych pochodech, vi co chce, touzi jen po tom, aby se mohl utopit ve vosku a pritom pomalu stravit sam sebe...
Tohle vsechno co tady vidis mam permanentne v sobe, jen to vetsinou neni videt, je to nekde hodne hluboko uvnitr. Myslenky, pocity, city......ktery nezna nikdo protoze ho k nim nepustim. Proc bych to taky mela delat, hezky podivani to neni a lidi nemaj radi osklivy veci....
Omyl, já takhle nežiju. Svou filozofii - na rozdíl od drtívé většiny filozofů - aplikuju do vlastního života
Hele, co to meleš? Já jsem měl na mysli lidi, kteří jsou poraženi "ošklivými věcmi"! Dál do toho motáš teorie charakteru a zakomplexovanosti společnosti - nebo snad mé zakomplexovanosti... většina lidí, o kterých se domníváš, že jsou charakterní nebo podle jiných charakterní jsou - nemají v sobě ani špetku odvahy a šílenosti... a už vůbec ne charakteru
Ze začátku mě to nadchlo... to se často nestává... potom už to bylo ale takové neodvážné a prázdné. Ty kecy o lásce a tak. Denně to vidíme v televizi. Nenávidím ty poražené tváře, které mě míjí na chodníku - zaláskované a věčně slabé... mělo to styl, ale zklamalo to
.....lidi nemaji radi osklive veci - to si jen myslis, ti co maji charakter se je berou jako soucast zivota. Nemyslim, ze je smyslem byti odpykavat si minulost ci domele hrichy (kdo o tom rozhoduje, zda jsme vinni ci ne?kdo nam dava pocit vinny za nase ciny?..) Vlastne jsme to my sami, co mame vliv na to, jak se citime sami a o vecech, lidech kolem nas. Pripominas mi kvetinu, kterou nechali na slunci bez vody a ta ted uvadla a uz zapomela, jak osvezujici je dest, kazda jeho kapicka...i kapky pomahaji :-)) Posilam ti dest.
ShArKeY - duse tenkrat byla prazdna mozna se to projevilo i na textu, ktery byl v ty dobe napsan...nevim:)..kazdopadne diky za kritiku
Monie_Kim - .kdyz se na to koukam ted, vidim to jinak...mas pravdu v tom co jsi sem napsala:)...tehdejsi depresivni stav mysli udelal sve:).....diky za kapky deste;)
souhlas...začátek sem hltala jako blázen, to o lásce mi tam nesedí-asi prostě osobní zážitky...lásku neznam...neposoudim
Myslenky, pocity, city......ktery nezna nikdo protoze ho k nim nepustim. Proc bych to taky mela delat, hezky podivani to neni a lidi nemaj radi osklivy veci....->tiptiptip...už jen pro to, že "ho k nim nepustim"
není k tomu moc co říct, nejvíc Ti asi pomohlo, že jsi to napsala a máš možnost se na to podívat s odstupem...
doporučil bych změnit kategorii na Ostatní a vyřadit z arény, jde to těžko posuzovat jako literární dílko, natož pak úvahu :)
s vyberem kategorie jsem mela docela problem;) v arene ho necham...zatim...jinak souhlasim se vsim co jsi napsal:)