zápisky z paříže IV

   dneska jsme si přispali. jupí!  školička byla od 10h a probíhala prima,   nechtěla jsem toho  po vojtím zase až tak moc a opravdu se snažil. dokonce si i  spoustu  věcí pamatoval a říkal je sám od sebe ostatním. pozdější  malování  temperkama na stromovou kůru, kterou jsme den předtím  s benediktem pohotově  nasbírali v parku,  nebylo přitažlivé  jak ježdění s autama; barka s benem byli  nadšení, takže  jsme se vztekali, slinatli a kousali.
    zásada dne:  poslintaných  věcí není nikdy dost! zrovna dneska se  mi na voňavém  nejoblíbenějším  červeném tričku hned vedle nápisu vandenberg usadil flek od  bíleho "yaourtu" s jahůdkovou marmeládou. pak mám také písek  ve vlasech, ale to  už se předbíhám.
   paní klára s barkou  měly dneska oficiality (účastnily se  pohřbu p. tigrida), a  tak jsme obědvali s klukama sami. zapekli jsme si brambory  s  filetama, výtečně okořeněné a posypané sýrem. jestli se  vám právě sbíhají  sliny, tak právem, byla to mňamka.
    no a s tím pískem to bylo tak, že  vojtímu se zachtělo stavění  hradu. písek byl od včerejška po vydatném dešti  mokrý, takže  měl nejpříhodnější stavební materiál. moc dobře se mu tam  lezlo a  ještě lépe se písek chytal na kalhoty, tričko, ruce..  zkrátka na lavičce jsme  pak vysypali šestinu pískoviště.
    abych neopomněla.. i dneska jsem byla  zlá. vypla jsem po třetím  varování medvídka pů a dala přehrávač nahoru na skříň.  chlapci totiž zkoušeli, jak hodně se ohne anténa. to je hned  druhá  nejoblíbenější činnost po zkoušení kolik ovládatek  najednou jde zmáčknout při  stálem snažení se interpreta,  v tomto případě marka ebena, o projev.
   také  jsem vyřídila  jeden telefonát (normálně tu telefony neberu, výjimečně poté,  co  benedikt zvedl sluchátko a opakoval "maminko, maminko?") nebo  spíše jednu  madame. nebo že by ona mě? v momentě, kdy jsem  se snažila o precizní výslovnost  francouzštiny se mě optala, zda mluvím  anglicky.
   ding, dong