V dešti

Jsi tak sladká, hezká,

až mi srdce puká.

Proti srdci rozum mešká,

jsou to strašná muka.

Když se náhle ukážeš,

Tvé oči mne hned pohltí.

Že jsi silná dokážeš,

díváš se na mne bez hnutí.

Někdy v Tvých očích zahlédnu,

záblesk, plamínek, světlo.

K Tvé fantazii náhlednu

a po těle cítím teplo.

Když usměješ se navíc,

přehled o čase ztrácím.

Dáváš mi polibek na líc,

a já Ti ho hned vracím.

Když utéci se mi snažíš,

zabránit Ti v tom musím,

nakonec mne k zemi srazíš,

něco strašného tuším.

Před očima mizí mi

moje snová mlha,

a Ty mizíš spolu s ní,

srdce mi to trhá.

Když realita tato,

dala ránu pěstí,

došlo mi hned na to,

že vidím Tě v dešti.

Když nabažím se deště,

spálím za sebou most.

Srdce šeptá ještě,

rozum říká dost.