Třeboňská Lorelaj

                         Třeboňská Lorelaj

                                 Rybáře chtěla utopit,

                                 ta třeboňská Lorelaj,

Z vodních řas chystá věnce vít,

když usíná celý kraj.

                              Políčila na mládence

 odrazy v tůni hvězd,

 splétá sítí, krásné věnce

 a líčí vábnou lest.

Je to však marné volání,

 rybáře čáry nepletou,

 nezláká ho stín na pláni,

nevidí vílu zakletou.

 Do úplňkových kadeří

 rybáře vábí lesklá ryba,

na vodní žínku nevěří,

 rusalka chladnou vodu líbá.

                             Teď se jí starý vodník směje,

 také ho nikdo nevidí.

 Jen malé děti vědí, že je,

 jemu je málo do lidí.

 Takhle to často dopadá

 s vílami, skřítky, rusalkami.

 Jezerní kráska uvadá

 se svými kouzly nad vodami.