Flaška

Naše vesnice patří k těm nejhezčím, nejklidnějším a nejmenším. Vlastně ji tvoří jen pár domků. Tím pádem se tu všichni dobře známe a kupodivu si rozumíme a dovedeme jeden druhému pomáhat.
Dnešní ráno bylo opravdu nádherné. Ptáci cvrlikali a obloha byla tak modrá jako by byla přímo namalovaná od malíře.
Jako obyčejně každé ráno jsem i dnes šla pro bandasku s mlékem ke hospodě, kde mi ji vždycky nechávala tetka Janská. Jak jsem říkala vesnička je malá a téměř všichni jsou navzájem příbuzní. Tetka jak říká "ráda vytáhne paty z té své samoty" a může dopřát nějakou tu dobrůtku našim dětem, které naprosto zbožňuje.
Mou sestřenicí je tu vlastně i tuhle hostinská.
Trochu je tu smutno, protože k nám do vesnice až na pár somráků nepřijde. Vždyť i autobus staví až 5 km za vesnicí a o vlaku tu už ani nemluvě. Dnes holt nikdo pěšky nechodí. Nakonec je to i dobře, alespoň nám to tu nikdo nezaneřádí.
No a …..auuu!
Já si tady takhle po ránu básním a pomalu bych se přizabila!
- Anča - zavolala jsem na hostinskou: „co to tu máš před hospodou za novou ozdobu?“ zvedla jsem flašku: „ no, a ještě k tomu je rozbitá!“
Anča ještě rozespalá po noční šichtě loudavě vylezla ze dveří.
"Dívej, tadyhle je nějaká červená skvrna. jako by to byla krev, nešlápl na ni někdo bosou nohou?"
"No, včera jsme tu měli nějakou menší oslavu, byli tu takoví čtyři pánové a bavili se velmi dobře až do rána. Asi v 5 jsem za nimi zamykala. Mohli ji tu třeba i upustit oni, ale ta krev? Matně si vzpomínám, že směrem od rybníka se naproti nim blížila nějaká osoba…. Už vím! Tetka Janská! Ale s mlékem se tu přece stavuje už kolem čtvrté. Třeba zaspala..."
"Tetka? Co ji znám, nikdy se nezpozdila ani o minutku. Víš, v poslední době jsem měla dojem, že je nějaká nesvá. Vždycky se tak ráda se mnou baví a teď hned že má mnoho práce a krávy že nepočkají. Zajímalo by mne, co se jí stalo. Víš, já jsem se stejně chtěla jít dnes na ni podívat. Honza je v práci a tak se alespoňń trochu projdu a prohodím s ní pár slov."
Řekla jsem, sebrala bandasku s mlékem a vydala se na statek.
Dostanete se tam velmi rychle. Přejdete náves, zabočíte doleva, projdete kolem pár domků a dostanete se k lesíku . Ten můžete buď obejít po cestičce nebo jít stejně jako já teď zkratkou lesem. Asi po 500 metrech bohužel do kopce les skončí a hned uvidíte v údolí na konci louky statek. Na louce se tetce pase pár krav takže dávejte pozor, zvlášť pokud k nim vzhlížíte se stejnou úctou jako já.
Tetku Janskou většinou najdete někde na poli nebo ve stodole nebo málokdy v domě.
Dnes jsem ji ale nikde nemohla najít. Kde jen může být? Že by byla ve sklepě?
"Teto?" zakřičela jsem do sklepa. No nic, podíváme se, když je otevřeno. Většinou si tetka tyhle dveře zamyká., takže je možné, že ji tu někde najdu.
Prošla jsem dlouhou chodbou. No vida, světlo! Vycházelo z pootevřených dveří. Za nimi byly prudké schody dolů. Chodba se tam pak prudce lomila a náhle se prostor rozšířil a já vešla do obrovské místnosti. Zůstala jsem v šoku.
Výraz nádherný plně nevystihoval to, co jsem viděla. Krásný masivní nábytek, zlaté svícny, obrazy, na podlaze drahý koberec. Tohle se tetě vůbec nepodobalo.
U obrovského masivního stolu seděla osoba oblečená do šatů, které vypadaly jako z 18. století. Na hlavě měla veliký drdol a něco vyndávala z truhly. Osoba se otočila.
"Teto?"
Výraz, který měla v obličeji jsem u ní ještě nikdy nezviděla. Její světle hnědé oči zčernaly hněvem a tvář se změnila ve strašný škleb. 
" Jsi zvědavá co? No tak se pojď podívat. Koukej! Samé peníze, peníze a peníze! "

Nabírala je plnými hrstmi a vyhazovala nad sebe. Pohybovala se směrem ke mně a hysterickým hlasem křičela: 
"To jsi nečekala, co?! Chudá teta, která má jen pár dobytka! Che! Víš, teď už ti to můžu říct, stejně už nikam nepůjdeš! Mám plno zajímavých známých a jiných známých, kteří by dali za diskriminující informace proti těm druhým cokoliv. No včera jsem se setkala s jedním u hospody a on se mne pokusil vydírat! To se přece nedělá! S ženami se má zacházet s úctou! "
Obrátila se ke stolu a něco z něj zvedla. Zvedla ruku s tou věcí do výšky proti světlu. Bože nůž! 
" Teto, mne přece vůbec nezajímají tvé obchody. Nic jsem neviděla a nic nevím ."
"Jistě, jak jinak, naše hodná Klárka by nikdy nic ošklivého neudělala. A už ani neudělá! "
Blížila se znovu ke mně s tím obrovským nožem a stále se mi vrývala pohledem do očí, jako by je chtěla úplně propálit.
Napřáhla ruku s nožem A áááááá…
Leknutím jsem vyskočila z postele. Já jsem spala? A tetka Janská? A ten nůž?
Prohlížela jsem si své ruce, jestli na nich opravdu nenaleznu nějakou krev.
Uff, to jsem si ale oddychla, že to byl pouze sen.
Ale co když přece?
Ozvalo se zabušení na dveře. Kdo to jen může v tuhle dobu být?
Vykoukla jsem z okna.
Bože, tetka Janská.
"Aá tady jsi Kláro," blížila se od dveří k oknu - přinesla jsem ti trochu čerstvého masa. Včera jsem porážela krávu. Vzala jsem si s sebou nůž, pokud budeš chtít maso naporcovat na menší kousky. Sáhla do tašky a vytáhla
TEN NůŽ…