zápisky z paříže VIII

  po sólo snídani o 11h se vydávám do víru velkoměsta. v plánu mám několi věcí. koupit si konečně pokojovou květinu, kolečkové brusle a něco na způsob cd přehrávače; jelikož jsem si žádnou nepřivezla, přeji si nové a shareware v compu stále stávkuje.
   ve žlutých stránkách, v kolonce "supermarché et hypermarché" hledám správnou "rue" (ulici). přestože jsem plánky paříže studovala u snídaně podrobně nejméně hodinu, ztrácím se velmi rychle. bloudím, ale tak nějak mi to nevadí. tady někde by měl být "go sport". po zhruba hodině motání se kolem dokola mně dělá radost jeden francouzský stařík. upřeně na mě hledí a říká "arret! arret!" poslušně zastavuji a zjišťuji, že by po mně chtěl vědět, kde se nachází ta a ta ulice.  s úsměvem na rtech a s pobavením v mysli mu vysvětluji, že také nevím, že nejsem zdejší.
   a už vidím "galerie la gaieté", v níž se nachází "go sport". super! hurá na kolečkobrusle! vybírám si rollerblady za 110eur. mám s nima už zkušenost, osvědčily se. je to dobrá značka za přiměřenou cenu. původně jsem sice chtěla s odnímatelnou botou, ale ty začínají na ceně 200eur. zkouším si velikost 38 a hned po zajetí nohy do boty je mi jasné, že budou třeba o číslo větší. kdo hledá najde, já však nikoliv. ptám se "madame" obsluhující, zda by měla velikost 39. hledá tam co já a nenechá si vysvětlit, že tyhle regály už jsem proběhla. nejsou, nemá, není, nebude. ať prý si vyzkouším 40. zklamaně se tedy ptám, kde je nejbližší další "go sport". prý v "pětce" (my bydlíme v "šestce"). na otázku jak je to daleko odpovídá, že metrem okolo 15 minut. jenže to je úplně na druhou stranu než já mám dneska namířeno. říkám si, že po cestě k eiffelce třeba nějaký ten sport potkám. přece jen... už jsem tu 12 dní a ještě jsem si na ní nebyla sáhnout.
   o patro níže probíhám elektronikou. celkem se mi zalíbil mikrosystém od thomsonu za 99eur. nemá teda nic moc výkonné reproduktory, ale zdobí ho různé vychytávky. nechám si o něm večer zdát a když sny budou příznivé a zjistím, že nemají v neděli zavřeno, tak jak skoro všude jinde, koupím si ho zítra.
   tak ještě sehnat svačinku a hurá na "pique-nique" do zahrad před eiffelku. wooow! tady je ale lidí. snad nějaký ten kus trávníku urvu. rozkládám deku hned vedle německých puberťáků. sandwiche, pivo, kniha, časák, pero, pohledy, známky, mobil. vypadá to, že mám vše nezbytné.
   co na té nahnědo natřené loupající se obludě ze železa lidé mají? ale ju, tam úplně nahoře, co jezdí červené bo žluté výtahové kabinky, musí být krásný výhled. určitě lepší než tady dole na fotoaparáty cvakající turisty.
   po cestě tam jsem potkávala spoustu květinářství. ale přece nebudu nosit celou dobu s sebou kytku v květináči! po cestě zpět se mi nezamlouvala ani jedna. snad zítra. jestli se "fleuristé" smilují a otevřou své obchůdky.
   na večeři k nám dneka přijde marie-ange. určitě bude legrace. jdu pomáhat s přípravami.
   ding, dong