Stará vzpomínka na mladou lásku

Loučím se s plachou závratí
a dlouho již, ač nechci, vím,
že sama sebe potratí,
než země zjihne svítáním

Opila moje představy,
teď zběsile se motají,
pak vtančila mi do hlavy
a k ránu zmizí potají

Loudat se pustou ulicí,
kde skrze vrátka zavřená
smí sotva tušit světnici -
jít sama, věkem zrazená

Imitovat se budoucí
a zůstat navždy současná,
jak sedmikráska kvetoucí,
když probouzí se do krásna

Tiše lnout zrakem k obzoru
a bosou nohou dusit květ,
tak směle stoupat nahoru,
tak slepá být a nevidět

Až na sám okraj útesu
a odtud snivě seslat dolů
ten pohled, jenž víc nesnesu
a s ním i chvíle, v nichž jsme spolu