Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFata morgana II
Autor
Zruk
Podivnost
Urážka?
Je možné ztratit
nenabyté
pouhým slovem
ač dobře myšleným?
jsem to já
anebo se snažím
hledat cizí vzory
jež dávají mému charakteru
nesvůj a vyčnívající
punc nepřirozenosti?
Ublížil jsem snad
tím, že jsem nic neřekl
a navíc mluvil moc
ale dá se tato situace
unést na nenavyklých bedrech?
Podivnost II.
Poslední hodiny
evokují tužkou zaznamenaný
prokletý palčivý pocit
cest autobusem
pozoruhodná shoda jmen
charakterů
možná
spíše ne, ale ze všech pohledů
se tento jeví
tím nejvýraznějším
svět plný paradoxů
mě uvádí v nepřirozené
duševní stavy
lítosti a otevřenosti
uraženosti a ješitnosti
protože co je malé
je hezké
stejně jako nedosažitelné
z příliš velké výšky.
Hodina
Žár
jako by se slunce
nemohouc snést pohled
na bezútěšně kvílející
a umíající lidstvo
samou lítostí propadlo
do asfaltu. Rozměklého.
Lidé otisky svých bot
se upisují ďáblu.
Důchodci se topí v asfaltu
a přibližují se tak k Bohu.
Trpaslík odtloukl hodinu
pro mnohé poslední.
Park
Park
slovo vznešeně znějící
krap
krap plný stromů
ešlo bud kub
krms apíl
tak jako hůl důchodce
jejíž hrot míří k nebi
prochází se po hlavě
je to pohlavní chodec
Slunce směřuje k východu
východ je plný výhod
vodka za babku
babka za vodku
ženu pohlavního chodce
jehož hůl je zatím v nadhlavníku
Šlápl jsem na pecku
kterou jsem vypliv
letí z nebe
nebo do nebe?
V parku krápe...
Arab
Jde po kolonádě
člověk, bezpochyby
lidé dívající se na něho
vyhýbají se mu
dá jim to dost práce
ale k dosažení cíle
vedou všechny cesty
do Říma
močím na svůj odraz
v záchodové míse
a myslím na velbloudy
a písek
cítíte ho?
je to arab
-umyjte si ruce
abyste nezhnědli-
říká žena přítelkyni
v soláriu
džihád
bojte se
nejsou to lidi jako my
jsou to arabové
říká muž příteli
ve vězení
Sousoší
Bronzové sousoší
na pokraji kolonády
na pokraji života
lépe řečeno
na pokraji zrození.
Nepřirozeně ztuhlí
tu milenci
objati v nestoudně chladném
a temném
objetí truchlí
Viní čas, že je tu nechává
napospas generacím
napospas lásce
jež dávno vyprchala.
Zkuste si to
objímat svou ženu
třicet let. Bez přestávky.
Jazz
Hudba
pro hudebníka
který hledá své já
maestro Škvorecký
maestro Smiřický
je mým přítelem.
Jako on
i já hledám své já.
Škoda jen
že nezažil modrní dobu
moderní děvče
emancipované
protivně uzavřené a soběstačné
provokativní krásou odpudivé
„moderní děvče“.
Pohádky
Bezcitný Bůh
svými výmluvnými činy
dokazuje odvěkou pravdu
o infantilnosti
a nebezpečnosti
pohádek.
Princezny jsou rozmačkávány
jako pomeranče
na které v parném létě
dopadne okovaná bota.
Srpen
čtrnáct dní
nabitých vztahy nevztahy
podvědomě se vybavuje
oblečená neoblečená
růžově chytrá
Do mého
už tak dost spletitého života
vstupují nové cesty
nepozvány
a pozvány zároveň
Bojím se budoucnosti
příštích dnů a týdnů
Je cesty zpět?
Večeře
Čas
kdy obzor tušené noci
uvolňuje jazyk i duši
Většinou.
Někdy
někdo
je uzavřen příliš
ve vzduchu je cosi
neochopitelně zamlčeného
nevyřčeného
Nechci to vyřknout
rovnováha vesmíru
by se mi zřítila na hlavu
a ukradla mi další dva roky života.
Jednou
Jednou, jednou přide čas
kdy nezbude mi jeden vlas
budu sám jak v poli klas
jako v bílém zubu kaz
ohlížet se budu zas
než mi stáří zlomí vaz
smrtka řekne – nadoraz
vyžil jsi svůj život už
duší mojí protne nůž.
Karolína
Jméno
z něhož pronikavě
dýchá duch české slávy
velkolepost katedrál
duch univerzit
vzdorujících pohanění národa
několikrát v dějinách.
Královská vznešenost
se snoubí s citem
krásou
a nostalgií.
Vězeň
Pokojem se rozléhá
jak katedrálou
dunění a rachot
věcí padajících na mě
a dusících mou vzrůstající duši
v zárodku.
Na druhé straně
za zdmi chrámu
jež mi není vězením
jen v určitém slova smyslu
čeká nebo nečeká
sedí a píše
Vidím ji
mohu jít za ní
nejdu. Mám strach
jsem vězněm
vězněm svého vlastního ega.
Podivnost III
Stále se vrací
to nepochopitelné
deja vu
chování člověka k člověku
je ovlivňováno
a nechává se ovlivňovat
silami
nepatrnými
nezastupitelnými
a jedinečnými
Jsou stejně neovladatelné
jako vír uprostřed laguny
přikrytý baretem
smrtelně černé noci.
Člověk je buď stržen
a hyne ve spárech ledové vody
nebo se sám stane vírem
a splyne v dokonalé harmonii
Může však
tak jako já
donekonečna přešlapovat na břehu?
Déšť
Nekonečné
a ještě větší množství
kýčovitě stříbrných
přerušovaně zářících
spojnicí nebe se zemí
Čekám a vzhlížím
čekám
až se po nich začnou spouštět
části boží podstaty
ozářené Sluncem
Není totiž jiného způsobu
jak propojiz zemi a sídlo
bohů všech národů.
Snažím se vystoupat vzhůru
ale jsem příliš připoután
svou lidskou podstatou.
Chrám v Plasech
Důstojným
a bezcitným prostorem
plným transcendentna
a bezvýrazných soch
stojících škrobeně a strnule
se line zpěv
naplňující chrámovou loď
zvukem nadpozemských zvonů
trubicovitých
stříbrných
Jsou tu lidé
kteří skloňují a časují
můj život.
Atmosféra je naplněna
harmonickými
i disharmonickými souzvuky.
Harmonickými
i disharmonickými
životy.
Spatřil jsem..
Když spatřil jsem tě dnes
rozzářenou, zářící a usmívající se
uprostřed neprostupně
neproniknutelného světa
plného ústrků, síly, násilí
marnosti, zbytečnosti, egoismu
sobectví
plného těch nechutných dvounohých
agresivních a namyšlených lidí
(jako bys k nim ani nepatřila)
vytvořila se
-alespoň mně se to tak zdálo-
jakási oáza
vytržená ze světa
vyplněná tvým pohledem
úsměvem
upřímným, jako málokdy vídám.
Jako oáza uprostřed pouště
je opuštěná,
tak opuštěný jsem já.
Očekávám, že vše, co se stalo
se ukáže být krásnou
uchvacující
životadárnou
fata morgánou.