Třetí planeta -

pokus o sci-fi

 

Třetí planeta

 

 

Ingarská vláda dlouhou dobu velmi štědře dotovala programy, týkající se výzkumu mimoingarského života. Jako nejvhodnější objekt výzkumu se ukázala třetí planeta systému NVX 2605, která splňovala všechna kritéria pro vznik, udržení a další možný vývoj tvorů vykazujících život, se všemi jeho parametry, jak jej známe z Ingaru.

 

Závěr ze zadávající studie Společnosti pro meziplanetární výzkum systému NVX 2605:

Dlouho se předpokládalo, že tento svět býval kdysi obydlen. Dokonce se spekulovalo o možné spojitosti této civilizace s naší. Tyto domněnky se v poslední době ukázaly jako nepodložené a mylné. Požadujeme bližší výzkum planety ingarskou posádkou a případné zajištění a poskytnutí vzorků svědčících o existenci života v jakékoli formě, i za cenu zabití nebo poškození vzorku.

Objekt zkoumání : Třetí planeta v systému NVX 2605

Úkol: Zjištění jakékoliv známky života na planetě.

Pověření: skupina IG 77 – Triton Z – velící důstojník

                                           Miranda H – pilot

                                           Karme V – lékař  

                                           Janus P –  palubní inženýr                                        

                                           Pasife S – exobiolog  

Náklady mise: 5 miliard garů

Neúspěch se vylučuje!

Triton – velmi zkušený palubní inženýr, podílel se na vedení několika úspěšných misí. Do skupiny IG 77 přidělen po  náročné vstupní prověrce. Nejdůležitější, klíčová mise jeho života měla být první mise s touto skupinou.

Jinak zadumaný starý mládenec, jehož hlavním smyslem života byla jeho práce.

Miranda – úspěchy v pilotování ingarských bojových letounů ji předurčovaly k tomu stát se pilotkou vesmírné mise. Úspěšně prošla oběma globálními válkami, při poslední z nich ztratila manžela a jednoho syna. Druhý syn je v péči prarodičů.Velmi přitažlivá žena mladistvého vzhledu, velmi disciplinovaná  a skromná. Přivyklá tvrdému výcviku.

V této skupině působí již v páté misi.

Karme – první ingarský lékař, který provedl transplantaci dýchacího orgánu. Ve svém oboru byl dlouhá léta uznávaná kapacita. Po přidělení k IG 77 provádí výzkum účinků mezihvězdných letů na ingarské organismy. Ve skupině působí od jejího vzniku, tato mise je pro něho poslední, po jejím absolvování odchází na odpočinek.

Janus – mladý nezkušený inženýr se skvělou budoucností. Do mise byl vybrán jako nejlepší absolvent První ingarské mezinárodní kosmické školy. Působil ve skupině již za studií, tehdy se podílel na plnění jednodušších úkolů. Po roční odmlce se vrátil. Tahle mise je jeho první po obnovení spolupráce se Společností.

Doma na něho čeká přítelkyně, s níž po návratu chystají svatbu a očekávají narození prvního potomka.

Pasife – zkušený biolog, podílející se na výzkumu zárodků života nalezených mimo Ingarii. Do programu vstoupil spolu s Karmem a po ukončení mise ho též čeká odchod mimo službu.

„Co myslíš? Najdeme něco? Nebo někoho?“ praštila Tritona do uší Pasifova otázka. „Sotva vyleze ze spánkového modulu, už zase práce“ pomyslel si Triton, ale nahlas zadumaně odpověděl:“ Hm no, uvidíme, snad.“ Tím se odbyl první rozhovor prvního dne první mise skupiny IG 77 na třetí planetu systému NVX 2605.

Cesta z jejich domovského systému do systému NVX 2605, přestože byla velmi dlouhá a nákladná, probíhala vcelku poklidně, autopilot během letu nehlásil žádné výrazné výkyvy od normálu, takže se dala příjemně prospat.

„Nacházíme se na hranici systému“ hlásil monotónním hlasem počítač a každou hodinu doplňoval hlášení souřadnicemi polohy a času vzhledem k době a místu startu.

Miranda, která opustila spánkový modul jako první, právě vypínala autopilota a přebírala kontrolu nad plavidlem. „Vstávat, pánové! Úkol právě začíná“ rozezněl se kabinou její zvučný hlas, který rezonoval se stěnami kokpitu a nesl se dál až k uším, jimž byl určen.

Všichni ostatní už byli ale dávno na nohou a začali plnit své úkoly, předcházející setkání s místem určení. Cesta od hranice systému ke třetí planetě trvala pouhé čtyři dny, během nichž se členové posádky museli aklimatizovat na nový hvězdný systém a podrobně si zapamatovat jeho heliografii. Konečně. Přiblížili se k planetě a Miranda dokončovala poslední manévry nástupu na orbitu planety.  Před nimi se rozprostírala oslnivě modrá koule, z níž tu a tam vystupovaly světlé útvary mraků.Obdivovali tu nádheru. Později užasli ještě více. Po té, co Janus zapojil a zprovoznil palubní teleskopy, zjistil, že to, na co hleděli před chvíli byl pouze jakýsi obal. Jeho oku vyzbrojenému dalekohledem se naskytl pohled mnohem úžasnější. "Je nádherná" vykřikl v návalu euforie Janus, "netušil jsem, že něco takového existuje." Ze světle modrých ledabyle ohraničených útvarů vystupovaly hnědé, zelené, bílé a ještě více barevné útvary, které nikdo nedokázal pojmenovat. Ve srovnání s jednobarevnou Ingarií, pastva pro oči.

 

Začínala první fáze mise, úkol byl jasný. Po deset oběhů planety sledovat dění na povrchu, dokumentovat případné změny a zprávy zasílat na Řídící středisko na Ingarii.

Triton tuhle fázi pokaždé nenáviděl. „To mohli poslat řízeného robota a ne myslící bytosti“, navenek ale mlčel a předstíral zaujatost prací. Miranda, jako jediná ženská bytost ve výpravě mívala trochu problémy s aklimatizací, čímž se stávala vděčným objektem pro Karmův výzkum. Měla však ráda mužskou společnost a ráda s muži spolupracovala. Milovala tu atmosféru rivality a soupeření, která při jejich práci vždycky zhušťovala vzduch a navozovala alespoň pro ni příjemnou pracovní atmosféru. Karme dokončoval poslední testy a chystal se zmáčknout tlačítko jídelního modulu. Když se zčistajasna objevil Pasife. "Je tam, jsou tam!" křičel až se stěny chvěly. "Kdo, co?" opětoval jeho křik Karme, který tušil, že by zde jeho lékařská kariéra mohla dosáhnout vrcholu. Oba se rozběhli směrem k pozorovacímu modulu, aniž by se Miranda něco dozvěděla. Osaměla se spoustou otázek a úkolem kontrolovat polohu lodi. Nevydržela to, přepnula řízení na autopilota, ačkoli jí to Řídící středisko výslovně zakázalo a úprkem se řítila do pozorovacího modulu. Přiběhla právě včas. Janus právě svými přístroji zjišťoval přesnou polohu objektu. "Musím TO vidět" vykřikla a bezohledně se hnala k teleskopu. Spatřila v něm něco, co se vymykalo jejímu dosavadnímu chápání živého organismu.

Dlouhé hladké tělo s podivnými znaky bez jakékoli vrstvy ochranného krytí. Žádné končetiny. Snad jen náznak něčeho, co připomínalo hlavu, či spíše přední a  zadní konec. Zbarvením tvor téměř splýval se světlehnědým okolím, které muselo mít, jak Pasife později zjistil, nejméně 45⁰ G, což bylo vzhledem k 20⁰ G na Ingarii vcelku přijatelné. Triton vyjádřil zklamání nad novým objevem, přesto Pasife neskrýval nadšení nad tím, že přece jen našli snad živou formu existence. Tu se náhle ozval Janus ze svého pozorovacího stanoviště:" Chcete něco vidět?" Triton se přiřítil jako první. Po pohledu do okuláru suše konstatoval: " Zdá se milí kolegové, že naše poslání má naději na úspěch, zbytek záleží na nás." 

Pasife z posvátnou hrůzou přistoupil  a podíval se. To, co spatřil jej naplnilo radostí i úžasem zároveň. Za svůj dlouhý život se ani ve snu neodvážil doufat v to, že jednou na vlastní oči spatří tvory, díky nimž jej ostatní považovali za blázna. A přece, nevěděl k čemu to, co viděl přirovnat. Něco na způsob ingarského města nebo osady, se spoustou malých hemžících se tvorečků, kteří nesmyslně utíkali každý za svým cílem. Rodili se a umírali s rychlostí, která se Pasifovi zdála závratná. Zřejmě zde běžel čas rychleji než na Ingarii. Podle způsobu jakým se spolu dorozumívali usoudil, že budou sice na nižším vývojovém stupni než ingařané, ale přece jen inteligenci mít musí. Zatočil se s ním svět až Janus musel jeho stařecké tělo zachytit svou silnou paží. Miranda pohlédla na Tritona: " Jaký bude další postup, pane?" "Navrhuji dále pokračovat v plnění úkolů a prozatím Středisku nic neoznamovat, ostatně nikdo z nás nemůže s určitostí tvrdit, že to, co viděl jsou inteligentní bytosti."

Po tomto Tritonově proslovu se na něho Miranda opět dlouze zadívala, ale tentokrát jinak. Od dob, co jej znala jí připadal jako nerozhodný muž, absolutně neschopný velet. S tichou nelibostí přijímala fakt, že musí pod jeho velením absolvovat tuhle misi. Teď však náhle změnila stanovisko.

"Ale tímhle nálezem se přece úkoly mění" namítl Janus. " Samozřejmě, přistupujeme na plnění plánu B, s malou změnou - nic se neoznamuje, rozumíte?" Sálem se ozvalo jednohlasné:" Ano, pane!" Každý zaujal své stanoviště  aby po dalších devět ingarských dní zkoumal tvory na třetí planetě systému NVX 2605. 

 

Závěr z Pasifovy studie:

 

Navzdory předpokladům nalezeny inteligentní bytosti vykazující všechny známky života ve společenství, přesto velká izolovanost.  Přílišná rychlost myšlení, pohybu a výměny informací na úkor využití bohatého vnitřního potenciálu. Neschopnost sdílení myšlenek. Předpokládaný vývoj by mohl v následujících přibližně 500 ingarských letech vést k překročení stupně vývoje naší civilizace. Navrhuji bližší průzkum podmínek života na této planetě a pokus o navázání kontaktu s některou z bytostí. 

 

 

---