Zhmotnění strachu (část IV.)

ZHMOTNĚNÍ STRACHU (část IV.)

Mohutný švih sekery protnul hrobové ticho mlhy. Katy se hbitě odvalila na stranu a snažila se mu podrazit nohy. Michael se silně zapotácel a upustil z ruky sekeru. Katy se po ní okamžitě natáhnula. Michael teď ležel skrytý v mlze. Katy se snažila zachovat chladnou hlavu. Neviděla nikde Michaelovo tělo a to nebyl příliš příjemný pocit. Sekeru měla připravenou k obraně, nicméně útočník teď měl k dispozici moment překvapení.

Jak tak Katy stála uprostřed hřbitovní mlhy, povšimnula si, že veškeré stromy byly oschlé a opadlé. Co se to najednou mohlo stát?

Než si stačila uvědomit další detaily přišlo to, čeho se obávala nejvíce – útok Michaela zezadu. Michael byl tentokrát rychlejší a začal Katy škrtit.Katy upustila sekeru a snažila se ze sevření vyprostit. Cítila v hrdle sevření, které jí oživilo vzpomínky na její mládí a na časté úzkosti, které vyvolávaly škrcení také. Vše jakoby se vrátilo a mělo s ní konečně zúčtovat. Snažila se nahmatat Michaelovy ruce, ale na jejím krku netlačil nikdo ! Zalykala se ve vlastních hlenech, které se uvolňovaly s každou další sekundou škrcení. Michael ji už ale neškrtil, tím si byla jistá. V tu chvíli si uvědomila, že ji ovládnul pocit, který prožívala mnohokrát. Vrátilo se to, aby ji to zabilo. Stav sevření, depresivní úzkost – věčný nepřítel Katy - je zpět.

Katy se zapotácela k zemi. Věděla že jí nezbývá nic než bojovat. Bojovat se svojí psychikou a ovládnout své smysly. Snažila se koncentrovat na své dobré okamžiky v životě. Její mysl proplouvala místy, které měla nejraději, vzpomínkami na Jacka, až nakonec s jejím tělem zatřásl pud sebezáchovy.

Přestalo to, v poslední chvíli to přestalo.

Katy si pořádně odkašlala a vrávoravě se postavila na obě nohy. Viděla Michealovo tělo. Leželo nehnutě na zemi. Katy netušila co se to mohlo stát. Přiblížila se blíž. Dýchal. Uviděla jak se mu zvedá rytmicky hrudník. Katy neváhala a doběhla do chaty pro nějaký provaz. Neměla vůbec chuť Michaela dorazit. Bylo to proti její mysli. Ještě přece nikoho nikdy nezabila a navíc musela zjistit co se to děje…

Ve spodní poličce nad Jackovou postelí našla smotaný kus lana. Neprobudil se. Pořádně upoutala obě ruce i nohy a s vypětím sil vzala Michaela na ramena. Složila ho na židli v chatě a rozžehnula víc svíček. Katy už byla docela unavená. Nalila si sklenku vína a pro jistotu zkontrolovala Michaelova pouta. Zdálo se, že spoutání je dostatečně silné. Katy si mohla jít v klidu lehnout.

V její hlavě však zůstávalo mnoho záhad. Tušila, že pokud se jich nezbaví, nebude moci usnout. Stále přemýšlela, co se mohlo s Jackem stát. Michael to mohl vědět. Katy uchopila vědro s vodou a vylila jej celé na Michaela. Ten se vrávoravě probudil.

„Slyšíš mě stvůro?! Vzbuď se!“

„Katherine….co se to děje…?Proč jsem spoutaný?“

„Nedělej, že nevíš co se stalo. Hned mi řekl co jsi Jackovi udělal ?!!“

„Katherine, vážně nevím o čem to mluvíš. Nevím kde je Jack. Přišel jsem a nikdo tu nebyl a pak stíny….plno stínů protančilo chatou přímo ke mně. Nevzpomínám si co bylo pak. Musel jsem upadnout do bezvědomí. Hlavně mě odvaž, hrozně mne bolí břicho.“

„Michaeli chtěl jsi mne zabít sekerou. Chceš říct, že to byl snad někdo jiný?“

„Já nevím co to se mnou bylo, ale určitě jsem po tobě nešel já Katherine. Copak jsem vrah?“

„Já vůbec nevím co se tu děje, ale vím jedno. Zůstaneš spoutaný, dokud se nerozhodnu jinak. Pojďme spát. Ráno si ještě promluvíme.“

„Jak myslíš Katherine, ale je to úplně zbytečné.“

Katy zadělala díru ve dveřích a ulehla na postel. Viděla jak Michael už sklání hlavu a usíná únavou. Nedůvěřivě se na něj podívala a přikryla se dekou. Víčka se Katy zmateně třásla, její mozek nebyl schopen vypnout. Začala noc plná pálivých myšlenek.

Michael Blackman nyní seděl na židli spoutaný a naprosto nechápavý. Celé tohle místo na něj působilo děsivě. Strohé stěny chaty zahalené temnými stíny a lehký svit měsíce skrze rozsekané dveře příliš Michaela nepovzbuzovaly ke spánku. Katherine byla na takovou atmosféru zvyklá od Jacka, ale Michael Jackovi záliby v temnotách přímo nesnášel. Vedl klidný profesorský život, neměl zapotřebí žádné dramatické zážitky.

Venku se proháněl jemný vítr, mraky střídavě odhalovaly měsíční svit a noční tvorové pokračovali v tiché válce mezi sebou.

Michael ještě chvíli bděl, ale s dalšími minutami na něj přicházely dřímoty a přidal se ke spící Katy.

Celé místo nyní připomínalo tichou hrobku. Šedé stíny nyní mohly dokonat dílo svého pána snadno. Dvě uvězněná a unavená těla podstrčená na táce samotnému peklu. Černé vlny démonické energie vplouvaly dovnitř mozku mladé Katy.

Začíná další rozměr smrtelného souboje………