Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sena motivy obrazu
Autor
Mončičák
Nemálokrát mívám pocit že na Tvých ramenech stojí svět
že Tvojí silné paži podlehlo by každé nebezpečí
že Tvoje nádherné sladké a sladce mluvící rty jsou ty jediné které nedokáží lhát
že záhadná hmota lidského oka jen ve Tvých zřítelnicích stává se světlem
Tvoje hlava že by každou hádanku zlého čaroděje rozluštila, kdybych jím byla uvězněna
a Tvoje srdce že je můj jediný možný lék
na lásku, která je nevyléčitelná.
Svět se ale hroutí,
Nakonec já to jsem kdo příliš velkou silou bývá odmrštěn
Do duše jsou mu křičeny pravdy, ano, ale pravdy, které bolí
mlhou šílenství je zahalen Tvůj zrak
zmatené pochody v rozbouřeném mozku jsou možná vším, jen myšlenkami ne
a srdce?
Rozpuštěno v žluči.
Tělo mám v křeči bolestí duši žalem hruď prázdnotou
Kdo je ten proti mně?
Prázdná schránka Tebe lásko, ještě jsi napůl tady a částí už tam.
Ti lidé dole v hloučku, ti co klevetí…ti jejichž surovou prázdnotu a zlobu jsi balzámem své přítomnosti mírnil…ti jediní mi zbyli… rychlá myšlenka…
vrhnu se tedy k nim, patřím jim!
Však jenom tělem – duší ne.