zápisky z paříže XVI

   máme tu neděli, rodinka odchází o desáté do kostela a já se vydávám hledat nějakou mňamku do kuchyně. paní klára speciálně pro noela (včerejší host) pekla mazanec. je vynikající. až na to, že v něm nejsou hrozinky. ale což! a proč tu jen tak postávám a zobu v kuchyni? odcházím se důstojně nasnídat do jídelny. uf, to byl teda nápad! jednou se vracím pro kávu a podruhé zase pro lžičku na jogurt. nesmějte se! cesta daleká, než dojdu tam a zpátky, káva je vlažná.
 po obědě se zabývám údržbou nejen svého ošacení. jednodušeji řečeno žehlím, a tak vůbec (pošetilostmi jako depilace a spol. vás nebudu obtěžovat).
   do 30°C vedra se mi ani trochu nechce. je však záhodno využít víkendové akce "dny evropského dědictví", kdy jsou prostory většiny jinak nepřístupných institucí přístupné veřejnosti, tedy i mně. volím senát v nedaleké "jardin du luxembourg". fronta před vstupní bránou se posunuje velmi rychle, zhruba uprostřed "gendarme" (četník) prohlíží tašky a baťohy. po vstupu si všechno co jde, včetně kamer a fotoaparátů, odložíte na detektorový pás a projdete stejným rámem. kupodivu jsem nepípala. elegantně oblečený a provoněný průvodce vám popřeje dobrého dne a noblesně vám vloží do ruky papírového průvodce. pak se jen stačí zapojit do davu před sebou a najednou se ocitnete v XVI. století. nejvíce mě zaujala kaple vystavěná marii de médicis (ostatně rod "medičejských" se tu podepsal kam oko pohlédne) a přenádherná knihovna z konce XIX. století s vyzdobenou kopulí  od malíře delacroix; zimních zahrad a oranžerií nevyjímaje. jednotlivé zasedací sály a stejně tak i pracovny senátorů byly poněkud nudné.
   s nepřeberným množstvím materiálů se uchyluji na své oblíbené místo v "jardin du luxembourg", kterým je ještěří jezírko s rybkama ve stínu kaštanů. tady si lebedím až do doslovného vypískání od "gendarmerie". četnictvo tu ke konci zavírací doby pobíhá s píšťalkami a vyhání všechny opozdilce. kdo nedojde ke svému východu zavčas, má smůlu. všechny brány se zamknou a zůstane otevřená pouze jediná, která klidně může být od té vaší 10min rychlou chůzí vzdálená. a můžete se rozčilovat jak chcete. i když tam stojí četník s klíčem od zámku v ruce, neodemkne vám. jednou se mi to stalo na bruslích. zrovna přede mnou otáčel klíčem v zámku. velmi zdvořilostní frází jsem ho požádala o znovuotevření, jelikož k bráně opodál, ke které mě posílal, vedla pouze písčitá cesta. byl naprosto neústupný a nechal mě to celé přeťapkat. šel pomalu za mnou a když jsem vycházela popřál mi hezký večer.
   ding, dong