Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJá a ty
07. 01. 1999
0
0
3523
Autor
Jarka
co dodat a neopakovat? snad jen že to trochu kazí řádky, u kterých se musí přemýšlet a nestačí jen cítit - ale těch je tam jen pár (možná doslova)
Pekne, neopotrebovane asociace spojujici dve veci k sobe, podobne jako by k sobe meli patrit dva lide, co se maji radi, i kdyz cas mnohe ukaze.
Jarko, tohle je skutečná krása. Když jsou dva svoji, tak jsou jeden, ale přesto dva: vzájemně se doplňují. Podařilo se Ti to hezky vyjádřit - je v tom hravost, elegance, nádherné přirovnání; nápad. Zaujal mě spád té básně. Nikde to nevázne, je to jako řeka, která mnou proteče a zanechá úsměv.
maprach-čtenář (i u Deště)
maprach-čtenář (i u Deště)
Vzít svou milou (milého) za ruku a sednou si s ním někam, kde je krásně...Třeba zrovna do té trávy , o které se píše nebo za květnové noci k hučícímu splavu. A potom recitovat, dlouho a pomalu, - a možná přijde i kýžené umíření...
Vzít svou milou (milého) za ruku a sednou si s ním někam, kde je krásně...Třeba zrovna do té trávy , o které se píše nebo za květnové noci k hučícímu splavu. A potom recitovat, dlouho a pomalu, - a možná přijde i kýžené umíření...
Vzít svou milou (milého) za ruku a sednou si s ním někam, kde je krásně...Třeba zrovna do té trávy , o které se píše nebo za květnové noci k hučícímu splavu. A potom recitovat, dlouho a pomalu, - a možná přijde i kýžené umíření...
Vzít svou milou (milého) za ruku a sednou si s ním někam, kde je krásně...Třeba zrovna do té trávy , o které se píše nebo za květnové noci k hučícímu splavu. A potom recitovat, dlouho a pomalu, - a možná přijde i kýžené umíření...
Omlouvam se všem, že jsem poslal kritiku několikrát, snad mi prominete, přispíval jsem poprve a nebyl to úmysl. Ale básnička není špatná a je celkem přirozená.