Nevyvolená

Potácím se za tou vidinou,

mozek vypíná a nevnímá.

Možná přeladím na jinou,

pocit němý se mě ujímá.

Stojím tu a hledím na ni,

do očí jí však nevidím.

Nevím, proč mi něco brání,

abych šla si za cílem svým.

Chci ji, snad už celý život,

zmateně její rosou procházím.

Mých hodin slyším tikot,

proč ti vůbec nescházím?

Proč je ke mně necitlivá?

Jsem jen jako zrnko beznaděje,

bloudící jak píseň tklivá.