Hmyzí perspektiva

alegorie mé návštěvi galerie

Bzzzzz...bzzzz... bzukot jako se rozléhá úzkou uličkou a jako motorová pila si prořezává cestu mezi spěchajícímil lidmi. Po chvílích sílí, po chvílích zase slábne, jako by chtěl zmizet. Nikdy však zcela neutichne a neúnavně se šíří dál. Bzzzz...bzzzz.... bzučí dvě mouchy, které jakoby vytržené z kontextu městského života brouzdají uličkami a žijí si svůj vlastní život, chtějí mít svůj vlastní svět. Bzzzz...bzzzz... bzučí nerozluční přátelé Natur a Spira. Dvě mouchy natolik rozdílné, že bez sebe nevydrží ani chvíli... natolik sžité, jakoby téměř tvořili jeden organizmus...

Natur Bzzzuuu... hele já mám hlad... něco bych do sebe fouknul...
Spira Bzzziii... já jsem jen stále ještě nepochopila, proč ti lidi tak pospíchaj... oni se na ty svoje kyselé a unavené obličeje dívat nemusí... mě jako mouše nic jiného nezbývá... mám z toho hrozně špatné pocity...
Natur ... no právě!!! Mě se taky s prázdnym žaludkem moc špatně lítá... hele... tan má párek... hned jsem zpátky... (Natur odletí a hladově se vrhne na párek v rohlíku jednoho chodce)
Spira ...ale když oni si ani neohlédnou. Celý svůj život projdou rychlou chůzí... nekouknou doprava... nekouknou doleva... no přece řekni, je smyslem života živit se a fungovat, nebo také žít? (Natura se horečně cpe kousky masa, když mu však bezmyšlenkovité zuby majitele projedou kolem zadní nohy, rychle se opět připojí ke Spiře) Neměl by člověk po sobě zanechat něco víc než jenom pár šatů v šatníku?
Natur To rozhodně, nějak se mi z toho chce... že sem si ale dal do nosu...no jo ... hele nezastavíme někde?
Spira To je ono, takový člověk by se měl zastavit a říc si - "Proč tu jsem?". Třeba pak narazí na lepší...

BUCH!!! BUCH!!! Oba dva narazí do prosklené výlohy a sesypou se na zem.Otřepou se a znovu vzlétavají.

Natur Auu!!! Co to bylo? Sakra jak to že se tudy nedá letět?! (BUCH! Opětovně dokolečka zkouší proletět sklo... Buch!...Buch!...Buch!)
Spira Uf... třeba pak narazí na lepší způsob, jak tu strávit těch pár let, co na něj vyzbylo...(zaletí vchodem dovnitř) Hele tudy to jde.
Natur Kde?(Znovu a znovu naráží do skla. Nakonec se mu podaří dostat se dovnitř)
Spira Aaaa... cítíš jak to tu voní... to je nějaká moc pěkná místnost...tady je to nějaké nóbl... to bude asi nějaká vyší třída... vidíš tihle lidé mají peníze a nepomohou... no ale mělo by se pomáhat...
Natur Hele, já už fakt musim... nebo se ... no někam to tady musim složit...
Spira To ale nevypadá jako pokoj... to mi spíš připomíná... něco...jako...
Natur Co myslíš, co když to prdnu támhle za ten obraz...
Spira něco... jako...galerie...
Natur ...stejně je na něm nějaká mrtvola... to se snese ne?
Spira ...ale to je galerie!!! No ne... to je přece... vidíš to... no to snad... je...
Natur Nemáš kousek toaleťáku?
Spira ... vždyť to je přece .... no přece "Lekce anatomie Dr. Nicolaese Tulpa"!!!
Natur Na mě už taky přišla mohe hodina... nemáš prosimtě teda nějakej ten papír?
Spira Vidíš tu nádheru? Ty barvy, to propracování, ta imprese... toho si přece musíš všimnout... takovou věc jen tak někde nevidíš... to je ohromné...
Natur No jo, je to hezkej obraz, to je fakt, ale když mě se fakt chce...
Spira Nádhera, nádhera!!! Škoda že je to jenom reprodukce, musíme někdy zaletět do Amsterodamu... škoda že to není také v původní velikosti!!!
Natur Je pravda, že ty barvy jsou moc hezký... takový... no jak bych to řekl, s citem... dobrá, já půjdu za jinej obraz! Třeba támhle za toho prďolu...
Spira No ne to je opravdickej skvost!!! "Jeremia truchlící nad zničením Jeruzaléma", to je jedno z nejlepších děl Rembranta!!! To je nádhera...
Natur Tváří se zajímavě... je to takový opravdový. To je asi docela umění to takhle tim štětcem vypiplat co?! Něco na tom je... je to fakt hezký...

Podivný protivný bzukot, jaký tyto dvě mouchy obvykle vydávají se pozvolna změnil v symfonii, v ódu pěnou na obrazy holandských mistrů formátu Rembrandta van Rijna, Johannese Vermeera, nebo Gerarda Doua. Jejich drobná a zanedbatelná mysl se vznesla mymo reálný svět a nabývala ohromných rozměrů, čerpajíce energii z nepopiratelně geniálních obrazů těchto umělců. Na vlnách neskutečného opojení se přenášeli od obrazu k obrazu, od "Noční Hlídky", přes "Židovskou nevěstu" až po vlastní Rembrantovi podobizny, přes Vermeerovu "Mlékařku" až k jeho "Dívce s perlou". Čas se zastavil a krása ve své malířské čistotě sálala z těchto uměleckých děl jako teplo z plápolajícího krbu. Realita se zahalila v neprůhlednou mlhu a zůstali jen tyto dvě mouchy a obrazy. Obrzy, které měkce jako v bačkůrkách vstupovali do představ obou much a hladili je svýmy tahy štětců. Obrazi, které rozproudili teplou krev v žilách a vehnali radost do tváří.

BUCH!!! BUCH!!! Oba dva narazí do prosklené výlohy a sesypou se na zem. Otřepou se a znovu vzlétají.

Natur Auu!!! Teda to mě to nějak vzalo... Sakra jak to, že se tudy nedá letět?! (BUCH! Opětovně dokolečka zkouší proletět sklo... Buch!... Buch!... Buch!)
Spira Uf... no nebyla to nádhera? To ... to musíme vidět naživo... to přeci... to si nemůžeme nechat ujít... (vyletí vchodem ven) Hele tudy to jde.
Natur Kde?(Znovu a znovu naráží do skla. Nakonec se mu podaří dostat se ven)
Spira Letíme do Amsteronamu!!!
Natur Ty jo, bylo to dobrý, fakt. Letíme!!!
Spira Bzzzziiii
Natur Bzzzzuuuu

Bzzzz... ozývá se bzukot z jasně modrého nebe. Dvě černé tečky se opojeny nepřiměřeně velkou dávkou umění řítí k západnímu horizontu. Dvě malinká stvoření tvořící defakto jeden malý organizmus se vydali hledat svůj cíl. Bzzzz... táhne se do nesmírné dálky, která je při pohledu na jejich malé dušičky ohromující nekonečnou cestou. A přesto letí, i když nedoletí, a přesto hledají i když nenaleznou... dokáže je zahřát už jen pocit, že jsou svému cíli blízko, co na tom, že je nedosažitelný!!!

---