Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrt
01. 10. 2003
5
0
1360
Autor
Rook
Smrt nemusí být konečná stanice života...
Pokusil se otevřít oči. Vyhoupl se ze tmy a to co viděl ho vyvedlo z míry. Díval se totiž na sebe sama, jak leží uprostřed kuchyně s hlubokou tržnou ranou na čele a spánku. Chtěl zvednout ruku aby se štípnutím do tváře přesvědčil jestli je vzhůru. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že své ruce nevidí a když se štípe nic necítí. Ztuhl a šel se podívat do zrcadla. Předstoupil před zrcadlo a neviděl opět nic. Jen vzduch se v místech, kde podle jeho střízlivého odhadu bylo jeho srdce, lehoulince vlnil jako nad plamenem svíčky.
Vrátil se ke svému tělu a snažil se lehnout si tak, aby splynula duše s tělem. Bylo to to jediné, co ho napadlo. Nic se ale nedělo. Zkoušel to přesto ještě notnou chvíli, než ztratil naději. Zapomněl na bouři zuřící venku, ale vzpomněl si na strach se kterým se probudil a došlo mu to. Byl to strach z blízké smrti.
V tu chvíli rozsvícené světlo v kuchyni lehce potemnělo. V rohu místnosti jakoby se soustředila tma. Temná skvrna nebo spíš koule s rozostřenými, potrhanými okraji se rozšiřovala. Když dosáhla průměru okolo dvou metrů, růst se zastavil. Ralph začal ustupovat. Z temnoty čišela nicota a běs. Najednou se v ní zhmotnila postava. Byla oděná do černého roucha, kápi staženou tak, aby zakrývala obličej. Udělala dva tápavé, šouravé krůčky směrem k tělu a poklekla. Zaujatě je moment zkoumala. Poté vstala, rozhlížela se po místnosti až se její pohled zastavil v místě, kde nyní byla duše těla ležícího pod jejíma nohama. Celý se rozklepal strachem, proti němuž strach se kterým se probudil vypadal jako prásknutí dělobuchu oproti výbuchu jaderné bomby.
Plášť černé postavy se rozhalil a objevila se kosa. Mahagonová násada visela ve vzduchu aniž by se jí dotýkaly nějaké viditelné, hmotné paže. Na jejím vrcholu se chladně, stříbřitě blyštěla čepel, která očividně byla schopná a ochotná rozkrojit vše. Včetně molekul vzduchu nebo nehmotné duše.
Temná postava promluvila: "Jsem Daniel Forester a jsem tvá smrt."
Hlas byl dunivý a chraplavý. Ralph byl vyděšený už natolik, že se ani nezmohl na odpověd, ale cítil, že se mu vůbec nechce vzdát se té hrozivé postavě. Rostl v něm hněv. Smrť roztočil kosu a vyrazil. Ovšem nečekal že Ralph sebere všechnu odvahu a vrhne se na proti němu s takovou rychlostí a silou. Údiv bylo to poslední, co se Danielovi Forestrovi prohnalo hlavou, pokud nepočítám ostří jeho kosy.
Ralph sledoval jak duše Smrtě zazářila v místech, kde je proťala čepel kosy, poté se proměnila v čiré bílé světlo, odletěla do temné koule a zmizela s uši drásajícím kvilem. Na místě zbyl jen plášť a kosa, kterou Ralph svíral v rukou. Plášť se najednou zvedl a vyskočil mu na ramena a kápě mu zakryla tvář. Pochopil a vstoupil do koule temné nicoty téměř s radostí.
Hanz Werter jel klidně po Düsseldorfské dálnici. Pršelo. Jel už dlouho a byl unavený. Sundal si brýle a sklonil se pro cigarety. Jednu vytáhl a zvedl se se zapalovačem v ruce. V ten moment se před ním objevil odstavený náklaďák. Dupl na brzdy, ale nestihl to. Vletěl ve sto dvaceti do kamionu.
Ze zadního sedala se dutě ozvalo: "Jsem Ralph Delacroix a..."
Byl si mi jako autor doporučen jednou naší společnou známou a musím říct, že je to dost dobrý.
Rook -> Kosa není na zabíjení ideální... hm toť otázka. Smrtící dotek? Plácačku na mouchy? Ovladač od televize? Obouručák? Snítku ze smrku? Ona z toho ta kosa nakonec vyjde nejlépe,když vlastně nezabíjí, ale jen dobíjí :-))
Heulwen: Právě právě... Je zažitá a jen tak mimochodem, jaký nástroj bys použila Ty? :)
Smrt má jméno Daniel Forester :-))) Moc pěkné! Tak nějak si představuji smrt, akorát ta kosa je drobet staromódní – no asi je zažitá.... (t)
Cornel_Nemtanu
03. 10. 2003
Dobrý, dost pesimistický, ale jestli mi to správně připomíná převozníka na řece smrti, tak jsi to pojal dost moderně. Z těch všech povídek, co jsem dneska četla, je tahle nejlepší.