Jsme jedničky...

Nelehký je chlebíček novinářský...

Plurál v titulku míní nás, jakožto Čechy, či snad občany České republiky - trváte-li na tom. A v čem že jsme to jedničky, tážete se? No ve spotřebě piva na hlavu (nebo spíš na břicho) - co nám Slovensko přestalo kazit průměr, vytáhli jsme to na 160 litrů na osobu ročně, kojence a abstinenty nevyjímaje. Mám k tomuto moku, ve finální podobě, tedy ve sklenici, zvané dle krajových zvyků krygl, žejdlík, žbrďol, hrnek, škopek..., s pěkně naducanou bílou čepicí, vlastenecky motivovaný, hřejivý lidský vztah. Neznám totiž opravdu žádný jiný obor lidské činnosti, v němž by naše mladá Česká republika tak suverénně vedla světovou tabulku, jako právě v polykání zmiňované tekutiny.
Bloudě mezi expozicemi brněnského výstaviště při výstavě Pivex, hledal jsem, co jsem ještě neochutnal. Nutno přiznat, i když se nerad holedbám, a navíc veřejně, že přes značný počet vystavovatelů, tedy výrobců piva, mohu se v tomto oboru směle pokládat za znalce. A takových znalců tam, s přibývajícím časem stále těžkopádněji a nejistěji, chodily stovky. Ale uznejte sami, což jest možno neochutnat Samson? Myslíte, že lze nesvlažit ret v Radegastu, či bez zastavení minout expozici rodinného humpoleckého pivovaru Bernard? Dokázali byste, táži se, nevšímavě projít kolem kvasnicového Pegasa, pražského Měšťana či černohorského Granátu? S povzdechem jsem vynechal Branícké, nicméně Starobrno, jakožto patriot, jsem vynechat nemohl (a k tomu Braníku jsem se nakonec stejně vrátil). Nedokázal jsem obejít náchodského Primátora, a jihlavského Ježka jsem cítil za nutno porovnat s velkopopovickým Kozlem. Poté, co jsem shledal zajímavou chuť novopackého Kumburáka a usoudil, že je chutnější než Brouček téhož výrobce, rozvažoval jsem, čím tento nevšední odborný náhled do současné pivovarnické produkce ukončit. Rozhodl jsem se pro Budvar, ale poté jsem se zalekl, že by se na mne mohli zlobit v Plzni. Gambrinus i Urquell nezklamou nikdy. Nakonec jsem závěrečnou tečku učinil u expozice Platanu, když jsem předtím ještě prověřil chuťové kvality Krušovického...
Prozřetelně jsem tuhle posuzovatelskou činnost ponechal až na závěr své mise na Pivexu. Tak jsem mohl ještě předtím spatřit několikero pozoruhodností. Například mezi potravinami, na souběžně probíhající Salimě, což je výstava potravin, jsem potkal Wiskas, jenž by, nemýlím-li se, kupovaly kočky. Ty jsem nepotkal. Jen jednu. Měla tak 40 kilo netto, krásné blond vlasy, párek nohou záviděníhodného designu, a obrátila do sebe na dvakrát (přísahám) tuplák prostějovského! Na každém kroku někdo ochutnával, upíjel, pocucával, znalecky pomlaskával, z čehož jsem usoudil, že jsou to samí odborníci. Byť některým bylo tak maximálně deset, jedenáct let. Je vidět, že prozřetelně myslíme na dorost. Snazší je dostat se na špičku, než tam vydržet - to vám potvrdí každý šampión.

---