V HORSKÝCH SERPENTÍNÁCH

Vašek si začal za volantem pohvizdovat do rytmu píseň, která se linula z rádia. Přitom se zadíval na panorama skal a hor, mezi kterými vedla silnice. Ta se kroutila ve zdánlivě nekonečných serpentinách.

„Tady bych se chtěl proletět v letadle nebo ve vrtulníku. To by byl výhled,“ řekl Michal sedící vedle něho.

„Jo. Jenže to by tě stálo pěknej majlant,“ zkonstatoval Vašek.

„Ty taky pořád myslíš jen na prachy. Hele, nejedeš nějak moc rychle? Jestli tu někde budou policajti, tak tě to taky bude dost stát. Tady je neukecáš jako u nás v Čechách.“

„Neměj vobavu. Rychlost si hlídám.“

„Jen aby! Podívej, tady za těma svodidlama, jakej je příšernej sráz.“

„Neboj. Nenapodobím ty pitomce, co to tady rozjedou a pak na takovejch srázech skončej.“

„Tuhle tu krajinu mít u nás, tak stoupne nehodovost našich řidičů enormně nahoru.“

„Ty máš, ale úvahy. Radši sleduj toho pitomce, co se řítí za náma. Bude nás chtít určitě předjet.“

„Tak zpomal, ať nás předjede. Hele von má českou espézetku.“

„Hm. Všim jsem si. Je to typickém spěchálek…sakra…co se to děje?“ řekl nervózně Vašek.

„Co je? Co se stalo?“

„Nějak blbnou brzdy! Zatraceně!“

„Děláš si srandu?“

„Ani vomylem!“

Vašek opět sešlápl pedál od brzd, ale na rychlosti auta se to neprojevilo. A před nimi byla jedna z mnoha zatáček svažujících se prudce dolu. Oba na sebe vyděšeně pohlédli.

Vzápětí vjeli do zatáčky skoro úplně do protisměru, ve kterém naštěstí žádné auto nejelo. Vozidlo za nimi také zrychlilo.

„Ten blbec je v závěsu!“ vyhrkl Vašek při pohledu do zpětného zrcátka, v němž viděl předek auta.

„Zkus brzdit přerušovaně a taky ručkou!“

„Úplně přestaly fungovat brzdy!“

Před nimi se náhle objevil autobus. Rychle se k němu přibližovali. Vašek levou rukou uchopil páku od ruční brzdy. Pravou rukou pevně sevřel volant a přes přední sklo hleděl na zadní část autobusu. Rychlost automobilu se jen o málo zpomalila.

„Musím ho předjet, jinak jsme v něm!“ vykřikl a oběma rukama uchopil volant, aby poté s autem vjeli do protisměru. Vyděšeně se oba zadívali přes přední sklo,  jestli nespatří nějaké protijedoucí vozidlo, a to vskutku uviděli. Řidič v protijedoucím automobile je také uviděl a hned začal blikat předními světly. Cestující v autobuse jen zahlédli mihnout se kolem levé strany autobusu vozidlo.

  Oba nestačili ani vykřiknout, když Vašek strhl auto do prostoru před autobusem, načež po levé straně se mihlo protijedoucí vozidlo. Zároveň za sebou uslyšeli troubení autobusu, jehož předek byl těsně za nimi.

Vašek ve zpětném zrcátku vzápětí spatřil, jak vedle autobusu se střetlo protijedoucí auto s tím automobilem, které jelo za nimi a jehož řidič také chtěl autobus předjet.

„Ten blbec..!“ vyhrkl Vašek, ale hned nato vytřeštil oči protože vjeli do tunelu. Než se vzpamatoval, drhlo auto pravým bokem o stěnu. Michal ve zlomku vteřiny uviděl šlehající jiskry.

„Strhni to do strany!“ zařval na něho. Vašek bleskově zareagoval. O zlomek vteřiny později proti sobě spatřili rozsvícená světla jedoucího auta. Strhl opět vozidlo doprava. Pak vyjeli z tunelu. Před sebou spatřili kamion. Okamžitě vjeli do protisměru.

„Jak chceš zastavit!?“ vyhrkl Michal.

„Já nevím!“

Kamion začali předjíždět v zatáčce. Proti nim náhle vyjelo auto, které mělo přívěs. Oba současně vykřikli. Řidič onoho automobilu strhl vozidlo co nejvíce ke kraji silnice a skoro z ní zcela sjel. Vašek se ze zoufalství natlačil skoro na bok kamionu. Pak před sebou spatřili bok přívěsu. O zlomek vteřiny do něho narazili. Přívěs byl odhozen do strany, načež se auto dostalo do smyku. V následujících vteřinách se automobil otočil dokola. Když se vozidlo s nimi zastavilo, tak stálo v pozvolna rozplývajícím se prachu na menším prostranství vedle silnice. Přes airbagy viděli brzdící kamion na silnici. Michal ječel, ale pak přestal.

„Ty vole. Já se pochcal!“ řekl poté.

„Já taky,“ konstatoval Vašek a oba si připadali jako znovunarození.