Ž ivot ve smrti

Jsem muž

a mám ruce od krve,

ale oni už jsou dávno mrtví;

ti lidé leží na stole,

ale ten stů l je operační.

Střelné rány, spálené kůže a zlo-

Držící řezlo.

Jsem doktor,

který všechno zná,

ale vždycky pak už je pozdě;

jak on umřel nikdo nepozná-

jenom já Mám Tenhle úděl.

Jsem zlý a zlobivý,

jako dítě.

Ale Dítě mrtvoly nemá v BYTĚ!

Připravit,nalíči

a Obřad může začít;

černé krajky a saka

ta barva smrt přímo LÁKÁ.

Dnes je to dítě,

koho trefil šlak,

přetrhlo nitě

a chytlo bílý lak.

Zítra to bude,

jíny někdo zas,

možná někdo z Vás.

Smrt je tady

a pořád

a furt,

kdo zde přived ten zlořád

kvůli čemu,

je známy tenhle zlořád;

kvůli čemu je známý tenhle pud,

že když běkdo narodí se tak nebude tu pořád.

Káva se pije, rozlévá do hrníčků

a když pijete, nepřemýšlíte,

že smrt může se dostavit zachviličku.

Tržné,bodné rány,

které nespůsobili ani kosi či vrány.

Jen člověk,

nebo náhoda,

či náboženská svoboda.

Džihád?..

Já to uhád.

Válka svatě podepsaná,

přitom je to jenom dalši boží rána..

..

..Dnes už zkrádka nemůžu být si jist,

že dožiju se zítřejšího RÁNA........