Zmatek v hlavě

Zoufalost je královna, štěstí malá, malá princezna, 

královna nás objímá i nehty již zaryla.

Stojíme nad propastí smutku a závisti,toužíme se zřítit dolů,

zbavit se všeho, nejen zármutku...

Zabíjíme se slovy navzájem a nic nám nepřipadá špatné.

To pouze život nás ubíjí.

Snad hledáme radost z bytí. V čem?

Možná v draku se srdcem zeleným a hebkým, 

hebkým a krásným však jen pro ten okamžik,

zase nám zbude jen hromádka popela.

Popel z neštěstí....

Naše srdce jsou mrtvá, mrtvá ke všemu cítění.

Snad je nás více ztracených ve svých ubohých myšlenkách.

Hledáme cosi, něco co neexistuje,

toužíme po prozření a to nedostává se.

Vlastní zradou snažíme se pochopit.

Kdo jsme a po čem tak toužíme?

Nic,to jsme, doufám, že vás to bolí míň.

Sami jsme. Vás to snad nezraní tak jako mě.

Jak dlouhé bude naše trápení?

Vždyť okamžik je století...

Cítím zmatek v sobě.

Jen pohled stačí ke zradě. Zradě sama sebe...