Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vězeňská epizodka

09. 10. 2003

766

Autor

Peter_Villain

krátký výlet do středověku

Vězeňská epizodka

Ozval se skřípavý zvuk zrezivělých pantů a pevné dubové dveře se otevřely. Do dlouhé chodby, topící se dosud ve tmě, pronikly teplé sluneční paprsky a spolu s nimi dovnitř vešel vysoký muž oděný v kožené kazajce a plátěných nohavicích, s rudou kápí na hlavě. V jedné ze svých svalnatých paží svíral hořící pochodeň a v druhé držel chrastící svazek klíčů. Zavřel za sebou bytelné dveře a vykročil směrem k železným dvířkům na opačném konci chodby. Jeho dunivé kroky se ve stísněném prostoru hlasitě rozléhaly a po nerovném povrchu kamenných stěn poskakovaly stíny vrhané mihotavým plamenem jeho louče. Když došel k malým železným dveřím, vybral se svazku mohutný černý klíč a otevřel.

Opatrně nakoukl do malé místnosti. Chvíli trvalo, než v hustém šeru rozeznal obrys zubožené lidské postavy, choulící se ve vzdáleném rohu. Zastrčil pochodeň do prázdného držáku visícího vedle dvířek a po čtyřech vlezl do malé cely. Takřka poslepu našel nehybně ležící mužské tělo. Bylo studené jako led. „Sakra,“ zaklel hlubokým hlasem. Tohle se lidem čekajícím venku nebude líbit. Ta zkažená pařížská sebranka se těšila na krvavou podívanou, ve které měl hlavní roli hrát před ním ležící vězeň, známý básník odsouzený k smrti oběšením. Znechuceně odtáhl ruce od mrtvého těla a vyplazil se zpět do chodby. Popadl dohořívající pochodeň a vydal se na zpáteční cestu. Železná dvířka nechal otevřená, mrtví neutíkají. „Běta neuvidí ráda, že se vracím bez peněz,“ pomyslel si. „Co naplat, mrtvolu popravovat nemůžu.“ S povzdechem si sundal rudou kápi.