Podzimní tíseň

Dusivá tma, lavičky jsou mokrý, v noci pršelo a táhne
listí je mokrý a v parcích ani noha
v průchodech smrděj hovna
Takže kam bych se schovával?
ledatak postát v pasáži
v šest ráno a pět minut
když začíná podzim a leze po mě chlad
v loužích tma, houkající sanitka, desátá cigareta
A ono není kam
přešlapovat, popocházet, podupávat
kafe z automatu je slabý a hořký jak myšlenky poránu
UTÝCT PŘED TRAMVAJÍ
Ach
jak zíraj
všichni vrazi
JENOM ABY SE TAM DOSTALI
ABY JIM TO NEUTEKLO

Z nebe padá moře
hoře
a přesto všude voní jídlo
párky v rohlíku nebo třeba
ZMRZLINA
ale chtělo by to spíš kapesník místo rukávu

Samozřejmě
Každej v tomhle parku může bejt úchylák nebo vrah
mám se bát a otáčet
hladovej a zmrzlej dát ruku z vyhřátý kapsy
sebrat kámen a rozmlátit hlavu?
a komu?

Pluju městem
Procházím
Od okraje k okraji

Není to nijak povznášející
dal bych si rum s čajem
mlžil se do spánku
a snil

Všude kamery
všechno zamčený, zabarikádovaný
něčí, cizí
chráněný
na každý ulici stánek s vůní
klasický světlý pivo jemně nahořklé chuti
a cigarety s pachutí:
DOKONALÁ HARMONIE
mokrý lavičky pokopaný z nočního tahu chuligánů
agresivní holubi, netečný sochy
a na chodníkách závěje mokrýho listí
samý dešťový kapky...
jako slina za ucho

Žádný plácání po rameni
žádný jak se máš
žádný noci propitý do rána
žádnej sex, žádná žena
žádná hlava pod polštářem
žádná vonící káva v noře domova
jenom cesta

Z konce na konec
z ulice do ulice
skrz parky skrz křižovatky skrz SKRZ
potkávání, míjení na přechodech
smutek kapající ze zdí domů
rušný náměstí, rušný mosty
rušnej den

Hlavní nádraží, feťáci na rohu
příslušník za druhým
pokukování
koleje, hučení
jako s hlavou v mlýnku na maso
NERVOVÝ KARBANÁTKY
deštníky, děti na cestě do školy
bezstarostnost
srovnatelná snad jedině s naprostou demencí
fronta na mimořádně levný koblihy
minule dokonce tekla krev
z nosu
koblihy pro milou k snídani
kdysi...
známej na rohu dělá slepýho
-HELE, SI SNAD MYSLÍŠ, ŽE SEM ANDĚL NEBO MATKA TEREZA! DI DOMU-

Jako by ve vnitřnostech v těle uvnitř tlelo všechno mokrý listí
všechno nacucaný smetí neurčitýho data
za krk lehkej vánek s nádechem smrti
ťukajícím po obratlích na zátylek
vlasy v pozoru -
vlasy tak mastný, že se nezvednou
jenom hlava to cejtí

Moc špatný sny. Někdy předtím
nebo skutečnosti - těžko říct
těžko se rozvzpomínat
takhle na ulicích pod lampama
který vrněj jako by je někdo drbal
pod žárovkama

A mraky, mraky nad tím
nebe jak celofán!
ALE NEDÍVEJ SE TAM! NEDÍVEJ SE TAM!
jsou jako koně s vlajícíma zapletenejma hřívama
bez kočárů a bez jezdců
neosedlaný, letící s větrem přes ohnivou jámu
nebo jako koblihy pro milou

Ale ještě nesvítá, nesvítá v ulicích
nesvítá nad městem
a nedívej se kolem, NEDÍVEJ SE-
za okna
na ty planoucí starý obličeje
někdy přes záclonu
jako dlouhý svíce na konci dlouhýho hřbitova
za zatáčkou, 339 obsazenejch hrobů
a pár čekajících děr
nedívej se na venčení neučesanejch psů s nasycenýma břichama
opuštěný popelnice mokvající úlomkama civilizace
zadejchaný skla v autobusech
x-tej nonstop bar a chlapa s půllitrem
co se potácí ze schodů a v kostnatejch prstech svírá zábradlí
nepříjemně povědomej

A listí vířící neúnavně prostorem
na chodníku, v kašně, za krkem, ve vlasech
v zubech
svírající pařát hladu
staccato zubama
odvážnej metrovej krok přes cizí zvratky
vlastní skoro na jazyku
ale jenom občasný zadávení
a rozšklebenej trpkej žaludek
trpkej škleb na tváři
a uvnitř kyselo. A sucho
TAK SI ODPLIVNI NA LISTÍ
ALE JE ZA TO POKUTA

Vtíravej smutek, možná z ochcanejch zdí
odkapávání a mnohahlasný pleskání o lesknoucí se asfalt omytej od prachu
Tíseň vlekoucí se ve stínu jako hádě
Dotěrný žebráci a vzpomínky páchnoucí podzimem
Nekonečný přešlapávání po chodníkách
hudba, která se line z pootevřenýho okna v přízemí spolu s koncertem ranní soulože dvou
co nejspíš taky žijou ze sociálních dávek

Tíseň
tíseň vytéká z duše přes střeva, jícen a oči
probíhá ulicemi a roznáší infekci dál
nedívám se po studených nárožích
ALE do lamp
dokud šeptají světlo
ani na přechodu se nerozhlížím
pluju městem, ulicema a po chodníkách
na ostří nože se sanitkama
ZUBY NEHTY
Prozatím
Vykašlávám ze sebe prázdno a pustej chlad
osamocen mezi sochami svatých
s fialovýma rukama
a nereprezentativním plným nosem
plným podzimního neštěstí a vůně dna

Asi dvacátá cigareta a umírání světla
světla z lamp, světla ze stovek kaluží
nočního světla
který by líp podbarvovalo tíseň města
Zlá je píseň budoucích maturantů
co plivou na lidi v oblecích s kapsama bez drobných
na alkohol a na popelníky do tomboly
Přejetý potkan, který, hlupák, opustil bezpečí kanálu sálajícího teplem výkalů a koťat utopených v záchodech

A budoucnost. Ale ne
Ta tu nikde netrčí. Ani neleží
jaký štěstí...?
Tady lehávaj zvratky opilejch chlapů
nejen psí hovna, použitý kondomy, střepy z lahví a smrt

Takže nechápu, co tu dělám
měl bych zas začít s chlastem
a hlavně přestat s myšlenkama
a s tím tancem po hříšných a ospalých částech města
stísněným tancem, který zakrněl do dlouhých kroků, skloněné hlavy a sevřených ramen
nedívat se tam a nenaslouchat znění tísně a větru
nenaslouchat ani sanitkám
protože ony mi taky nenaslouchají
ani mě neženou
ani se mnou nekonverzujou
ani lampy, ani listí, ani mraky
ani to město
rozhodně ne tohle město