Víčko, anebo špunt???

Onehdá jsem nastoupil do vlaku. Když jsem hodlal vstoupit do kupe, tak se dveřmi vyvalila slečna kolem dvaceti a chtěla vystoupit. Tak jsem jí uvolnil cestu. Nesla si nějaké sešity, nebo skripta, či co. Jakmile jsem vlezl do kupé, tak jsem si všiml na podlaze pod oknem bílého válečku. Koukal jsem na něj asi z jeden a půl metru a připadal mi jako víčko od fixky. Tak jsem na tu slečnu zavolal, jestli ho neztratila. Ona se vratila, koukla na něj, pak na mě a začla se smát a se smíchem vystoupila. Když jsem při bližším průzkumu (nikoliv dotekovém) zjistil, že je to tampón, tak jsem byl moc rád, že v tom kupé nikdo není. Takhle je ten můj trapas jen mezi ní a mnou - jo a mezi Váma:-)

I když po pravdě řečeno, jak mám tušit, že to někdo pohazuje po vlakách, že? Jako malej jsem neměl rád, když mne mamka posílala koupit tyhlety nezbytnosti každe ženy z "civilizované" části světa. Už jsem z toho vyrostl a teď dokonce chodím na gyndu. Občas mne osoba X požádá, abych jí vyzvednul recept na takové Ty jiné nezbytné věci, každe ženy z "civilizovaného" světa.

Pořád se něčemu učíme, že? Já se naučil tohle: ve vlakách radši vypínám fantazii a spolehám se jen na fakta.