Malá schizofrenní hádka

co dodat... snad jen, že opakování tady nehrozí...

ÚTOK!… – … BRAŇ SE! OBVINĚNÍ! … – … ZKUS SE OBHÁJIT! ROZHOVOR? … – … MONOLOG? … – … HÁDKA? Možná jen malý krok zoufalství, možná krok do propasti nenávratna V absurditě světa NE – vše zároveň A hlavně Výzva a Hádanka Oplátka za všechny Tvé Kdo mluví? Ty nebo Já? Rozum nebo Cit? A nebo někdo třetí? O Kom je řeč? A ke Komu je promlouváno? O Mně? Či k Tobě? Nebo snad k Oběma zároveň?… Čtěte pozorně otázek bude položeno více. A možná se mluvčí i dotazovaný mění… Nebo snad mluví pořád tentýž někdo třetí? Všichni zároveň? A TAK VÁS VYZÝVÁM! Po přečtení odpovědi zašlete na adresu… Však Ty, Já, nebo snad Vy? My? Všichni? Sami nejlépe víte kam a co máte dělat! A DÁLE PROSBA?!!! … Nebo … VAROVÁNÍ?!!! Nepřijde-li odezva, Bude se ÚTOK - OBVINĚNÍ ROZHOVOR – MONOLOG – HÁDKA Nebo jen malý krok zoufalství… Na Tebe, Mne, Nás? Tak koho vlastně? Na Oba? Všechny zároveň? Opakovat po 11ti. dnech znova A pak ještě Jednou? Pořád? Dookola? Jak jen se tomu říká…… Vytrvale? Nekonečně? Vždyť kdo se může nazvat vytrvalým? VODA! Snad… SLUNCE? či… MĚSÍC? ? - Pokračující na své cestě - Odnikud -Nikam - A přesto mající - Počátek -i- Cíl NE ani TI NE nebo snad POUZE TI? Co takhle… ČAS? či… SMRT? ? Jsou snad ti nekoneční? A co je vlastně NEKONEČNO? Pouhá ILUZE osmička položená nabok… Ale zkrátka… Po dobu, dokud nebudou učiněny náležité kroky. Uvidíme DALAMARE! nebo snad ZLATOLUNO? Kdo z vás je vytrvalejší či snad větší blázen? Povede se někomu z vás nebo vám oběma nastolit „ROVNOVÁHU“ A vůbec ke komu tedy bude vedena ta řeč? K Zlatoluně? … - možná - … K Dalamarovi? - snad - Kdo odpovídat má? Dalamar? … - možná - … Zlatoluna? - snad - CO TAKHLE ZKUSIT K OBĚMA A PODRUHÉ ODPOVĚDĚT OBA? Ale to ne – vždyť OBA! Nemůže říci jeden. K tomu je zapotřebí… DVOU Nebo možná přesněji JEDNOHO a JEDNOHO Ti JEDEN a JEDEN tvoří DVA – OBA. Kdo mně to učil? A kdo mi stále znova Opakoval a opakuje ona slova… Budeš si umět odpovědět? A nebo budeš jenom hádat? Že ve vztahu nemůže být nikdo před Tím Jedním Že nejde, aby mi více záleželo na Tobě a nemohu říkat, na mně, že nezáleží… A přesto „Životy druhých a svoboda jsou mi přednější, než můj vlastní život“ I když teď musíš odpočívat… Tak co? Čí to slovo bylo? TAK DOST UŽ! ZASE JEN ROZPOR NEMŮŽETE SE UŽ PŘESTAT PŘÍT? Máš pravdu, nechme toho. Ovšem je pravdou taky, že tady mluví jen jeden. Vlastně ne oba. KDO TEDY? KDE JE ODPOVĚĎ? Ne já PO NĚM chci odpovědi! PO KOM? Však ON VÍ! Ale co, tak už neslouchej – naslouchejte… Nebo vlastně Čti (-ne piš-). Vždyť obracím se k Tobě! …..…….. Pamatuješ si ještě otázku? Však uvidíme, bude jich víc… A dej si pozor abys neprohádal! Možná i já kalmu. Kdožpak ví? VY DVA BLÁZNI OBA MÁTE VLASTNÍ SVĚTY ILUZÍ! Ty - Kdo jsi Ty? Přestaň se už do toho míchat! Teď chci mluvit Já! TY? KDO JSI? Nevím, kdo jsem. ALE VÍŠ! Možná ano. Teď však prosím Tě chvíli mlč a poslouchej! I Ty se budeš divit a možná i na Tebe přijde řada abys mluvil. Nadcházejí však první dva otazníky z hromady dalších! Tak neruš… Víš, máš pravdu. Jednou rukou člověk přidržuješ, aby neupadl… A druhou mu házíš klacky pod nohy! Já jsem jen figurka na šachovnici života. Hraji ve hře, kterou neznám. A ať chci nebo ne, jsem nucena abych hrála. - Však říkám dost! - Teď je řada na mně, abych hodila kámen, ač nejsem bez viny. A po Tobě? Po Tobě taky něco hodím. Hodím po Tobě to, co hozeno mělo být už dávno. A není toho zrovna málo. A dám do toho všechnu svou zbývající sílu. I Ty jsi totiž začal hrát hru, které nerozumím. Tvá pravidla jsou pravidla náznaků a iluzí. Náznaků, které si často odporují. A pokud někdo špatně vyloží je? Pak pozná Tvoji horší stránku… Teď se však na chvíli pravidla změní. Braň se, vždyť, i když nevím odkud začít, poslední poletí… Tvé ILUZE, které bez ustání kolem sebe tvoříš. A já udělám to, oč mne žádáš. Servu svoji masku, i když i ta, je jen ILUZÍ. Co na tom, že zbořím Tvoji zeď?! Když zničí Tě to - pak padnu i já do nenávratna. Nebo zničí to pouze mně - a Ty se osvobodíš. A možná se stane „Zázrak“ Padnou zdi iluzí na obou stranách a sejdeme se v Ráji, jak jsi předpověděl. Pak možná spočineme navzájem v obětí. A KDE JE PODLE VÁS TEN RÁJ? NENÍ I TEN POHÁDKOU PRO DĚTI? Ne – teď s TEBOU nesouhlasím. Ráj vytvořit si mohou - DVA- Navzájem dávající lásku a navzájem se ctící.. - DVA - Milující se, kteří si chyby odpouštějí a navzájem se sdílí. Jsou upřímní a - OBA - Chtějí být spolu šťastni. A proto dosti již přetvářky a iluzí. Braň se. Já vyzývám Tě na souboj. Dál už nemohu , a proto začnu tedy jednat. A třeba i k vlastní zkáze. I smrt je vysvobození. - MEMENTO MORI - Nebo chceš-li starší pozdrav… - MORITURI TE SALUTANT - Víš, jak útočný boj nenávidím. Avšak Ty mi za něj stojíš. Tak házím teď před Tebe svoji rukavici. A Ty víš, kdo je mým sekundantem. A nemysli si, že boj bude snadný. Rychle se učím a Tys byl dobrým učitelem. A můžeš očekávat i útok Sinistrem. Vždyť sinistr znamená Zlověstný, Levý, Nečestný, Nečistý, Nepoctivý… A přesto to nejlepší, co potkalo mne. A možná na konci budu smět vyslovit - MEMENTO VIVERE - a plně se oddat pozdravení, které milejší je mi - OMNIA VINCIT AMOR - Copak nechápeš? Nevíš? Nechceš vidět? Že hledám místo k odpočinutí? POROZUMĚNÍ SPOLEČNOST „V“ OSAMĚNÍ Někoho kdo vytáhl by mne z vězení z černé věže bez oken a dveří, jež byla kdysi postavena mnou… NĚMÉ VÝKŘIKY DO TICHA Proč mne nechápeš? Proč mne odmítáš? Proč mám jít dál? Proč mám vytvořit dveře? Vždyť bylo nalezeno místo, už skončilo hledání TEBE! Nebo SEBE? Víš a vždy Ti bylo známo, že jen Ty Ty jsi a stáváš se tím místem. Je na Tobě je vytvořit a vejít v ně. Proč jen to nechceš pochopit? MOŽNÁ NEVĚDOMKY? ZÁMĚRNĚ? ČI SNAD ZLOMYSLNĚ? (-přesto způsobujíce utrpení vlastnímu nitru-) Z hádanek a kliček i z mlčení Z nich splétáš svoji ILUZI Stávajíce se věží, která není, To Ty nechceš mít dveře ke vstoupení! Čekajíc, kdo uvidí Tě bez iluzí! A přesto bojíce se odhalení… SVÁ SLOVA VPLÉTAJÍCE DO BÁSNĚNÍ NECHTÍCE NALÉZTI ČI NEMOHOUCE NAJÍT PŘÍMOU A JEDNOZNAČNOU ODPOVĚĎ TAK TVOŘENA JE ZEĎ A PROPAST TAM KDE ŽÁDNÁ NENÍ… Toho si chtěl dosáhnout Ty NEPOCHOPITELNÝ, VZDÁLENÝ a přesto tak ZNÁMÝ a BLÍZKÝ. Kým jsi? LŽÍ? PRAVDOU? nebo snad OBOJÍM ZÁROVEŇ? Nic není černobílé, co jednou pravdou je, podruhé lží se stává. A také naopak. Jsi DOBREM? ZLEM? ŽIVOTEM či SMRTÍ? Jsi OHNĚM či VODOU? ÚLEVOU nebo UTRPENÍM? POŽEHNÁNÍM nebo snad spíše PROKLETÍM? TY HROMADO PROTIKLADŮ, KTERÁ JE VŠECHNY SPOJUJEŠ! TY BOHATSTVÍ i BÍDO, ÚNAVO a ODPOČINKU BER nebo DEJ a věčný – KARABÁČI, který nemilosrdně žene dál. TY STÍNE který jsi SKUTEČNĚJŠÍ než věc, která jej vrhá… TY KAPKO VODY, Ve které ztratil by se CELÝ OCEÁN …Nenávidím TĚ a přesto má láska k TOBĚ, přerůstá moji nenávist… Již tedy víš čím skutečně si? TAK TEDY ŘEKNI MI TO…

---