Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSekretářka
Autor
Andulka
- „Miláèku, už jsem doma. Ahoj…“
- „Ahoj, jsem v kuchyni a griluji lososa.“
- „Ahoj,“ øekla Veronika znovu, když vešla do kuchynì.
- „Kde jsou dìti ?“
- „U babièky. Vzala je do divadla.“
- „Honzo, nech toho…teï ne, jsem utahaná. To krásnì voní… Víš co, myslíš, že zvládneš ještì salát ? Já se zatím naložím do vany.“
Napustila plnou vanu teplé vody, nalila bubliny a zapálila svíèky. Ponoøila se do vody až po krk. V hlavì mìla ticho a tmu. Lámala den na pùl.
- „Ty Honzo, myslíš, že bys mì mohl ještì namasírovat ? Abych byla celá voòavá a má pokožka jemná jako samet…“ usmála se laškovnì. Honza ji masíroval rád. Vzrušoval ho dotyk jejích køivek a také vìdìl, že po masáži pøijde milování…
- „Zítra za tebou pøijdu do práce, jo ?“
- „Honzíku, víš že to nejde. V práci jsem soustøedìná jenom na práci. Na sex nemám ani pomyšlení…“
- „Když mì tam pustíš, tak uvaøím i zejtra,“ smál se na ni.
- „Dobrý den, jsem objednaný k paní Veronice.“
- „Jaké je vaše jméno ?“
- „Milan Loudil.“
- „Nemám vás zapsaného…bohužel.“
- „Zavolejte ji.“
Paní Macháèková nemá Veroniku v lásce. Sama neví, proè. Snad proto, že Veronika je stále mladá, hezká… nebo možná proto, že vlastní celou firmu a má všechno, co ona vidí jenom za výlohou.
- „Dìlám jí tu poskoka za pár šupù…“ mrmlala si sama pro sebe, aèkoliv sama vìdìla, že už jí bylo dávno padesát a jinde by práci nenašla a že Veronika ji platí víc než dobøe.
Jenomže na ní nemohla najít žádný chlup. Veronika byla vždycky slušná a pozorná, ale nikdy se s ní nedala do øeèi a své soukromí si chránila.
- „To pøece není normální, aby se ta ženská poøád usmívala…je v tom nìco… Ještì nevím, co, ale já na to pøijdu…“øíkala si.
Paní Macháèková si všimla, že pan Loudil chodí za Veronikou nìjak pøíliš èasto a že se v kanceláøi zamykají. Poslouchala za dveømi. No jo, ona má milence…že ji to hned nenapadlo.
- „ Dobrý veèer, pane inženýre.“
- „Kdo volá ?“
- „Vaše pøítelkynì.“
- „Co pro vás mùžu udìlat ?“
- „Vaše žena má milence.“
Honzovi se na chvíli zastavilo srdce. To snad ani není možný…
- „ Máte nìjaké dùkazy ?“
- „Jmenuje se Milan Loudil a dìlají to v její kanceláøi.“
Ulevilo se mu…
- „Víte, milá pøítelkynì, moje žena mùže mít milencù, kolik chce. Já jí to pøeji.“ A zavìsil telefon…