Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZkurvený automatický ráno
Výběr: Print, child
12. 10. 2003
24
0
4244
Autor
WiruZ
Vysokohorský zkurvený ráno,
mlha stoupá od potoka
kde jindy stahujou se mračna
těch lidí co se zde utopili,
nebo alespoň snažily se o to.
To ospalý zkurvený vysokohorský ráno,
s mokrými vlasy, roztrhanou flanelovou košili,
sešlapanýma bačkorama, uhlím a studeným potem,
na studených zádech - studeného rána téhle neděle.
Kamna ještě něhoří! ne kdepak ne.
A já už zase ze zoufalství
píšu si zmatky na papír,
abych je pak s přílišnou drzostí či ironií,
mohl vydávat za hodnotnou literaturu -
a brak najednou.
Lev prochází se po okně,
že v koupelně to nevoní
nežije.
Obyčejné odrazy
obyčejných výpustí.
Madona s ježiškem,
stojí na poličce.
v mžiku ten
a teď
ve střepech na kousky válí se na zemi,
kdo mohl tušit, že porcelán krvácí a pláče.
Jako vy
jako my
jako on
ona
koneckonců i já (jak bude se snažit
přesvědčit vás následující
perverzní odstavec).
Masturboval jsem na stodole
a na můj vztyčený penis,
dopadaly horké slzy.
Bláhově si myslící
snad, že mi pomůžou jako
afrodiziakum.
A když jsem skončil,
nechal to mrtvolné sperma
na dřevěné (olejem napuštěné) podlaze
jako připomínku letních dní.
Zamkli mě v stodole
kde cítil jsem se jako
nejposlednější vězeň - posledního vězení
na konci světa.
Teď sebe se ptám
proč nedáš mi chvíli klidu
(rozhazuješ nábytek v mé hlavě a tančíš nahá)
i při těchto intimních chvilkách,
kdy měl bych být sám.
Sežral jsem řetězy
a vypil zámek
říjnové světlo mi sebralo
poslední slova z úst.
A řeky vyschly.
Konec světa
- pravda
představoval jsem si trochu jinak.
/Zabalil své srdce do ubrousku
a v balíku (post expres)
poslal ho směr Afrika.
Tam prý o něj budou mít jistě zájem.
Vyčetl to z National geografic,
že africké kmeny
stále provozují
kanibalismus./
Teď si vzpomínám na ty rána/snídaně
kdy si mi s až přílišnou něžností
podstrkávala ty nejlepší věci k jídlu.
Ty nechceš sýr? Máš ho přeci rád.
A já si ho vzal, pomalu kousal
myslel na to jak mám rád sýr
s ním i moji starostlivou ženu.
Nad postelí hlídal mě bathroom fiends
a připadal jsem si jako vedlejší,
špatná postava hloupého románu.
(automatické básně iii)
jsou naše životy
jsme jimi šílení
tíhou posedlí,
veselí, nešťastní, ztrápení, nudní,
prozřelí, milí, otevření, opilí
střízliví, polapeni
jako ve svěráku/svěrači
být s nimi mladí
a špatní
chtít prohlédnout je
pochopit
to by se nesměly bránit
to by měli trochu chtít.
A camus
Baudelaire
Verlaine
cobain
Bulgakov
Toole
Morrison
Vonegut
a Hendrix
a Joplinová
a Keruac
Ginsberg - to vše jsou
smutné hlavy generací
mrtvé automatické básně.
I já!
I ty!
I Vy! - my všichni!
Teď už dost!
Čeká mě snídaně (šampiónů) zkurveného
vysokohorského rána.
Na konci s hvězdičkou a tupou
láskou navrch.
Probudil se do dalšího smutného automatického rána uplně sám.
mlha stoupá od potoka
kde jindy stahujou se mračna
těch lidí co se zde utopili,
nebo alespoň snažily se o to.
To ospalý zkurvený vysokohorský ráno,
s mokrými vlasy, roztrhanou flanelovou košili,
sešlapanýma bačkorama, uhlím a studeným potem,
na studených zádech - studeného rána téhle neděle.
Kamna ještě něhoří! ne kdepak ne.
A já už zase ze zoufalství
píšu si zmatky na papír,
abych je pak s přílišnou drzostí či ironií,
mohl vydávat za hodnotnou literaturu -
a brak najednou.
Lev prochází se po okně,
že v koupelně to nevoní
nežije.
Obyčejné odrazy
obyčejných výpustí.
Madona s ježiškem,
stojí na poličce.
v mžiku ten
a teď
ve střepech na kousky válí se na zemi,
kdo mohl tušit, že porcelán krvácí a pláče.
Jako vy
jako my
jako on
ona
koneckonců i já (jak bude se snažit
přesvědčit vás následující
perverzní odstavec).
Masturboval jsem na stodole
a na můj vztyčený penis,
dopadaly horké slzy.
Bláhově si myslící
snad, že mi pomůžou jako
afrodiziakum.
A když jsem skončil,
nechal to mrtvolné sperma
na dřevěné (olejem napuštěné) podlaze
jako připomínku letních dní.
Zamkli mě v stodole
kde cítil jsem se jako
nejposlednější vězeň - posledního vězení
na konci světa.
Teď sebe se ptám
proč nedáš mi chvíli klidu
(rozhazuješ nábytek v mé hlavě a tančíš nahá)
i při těchto intimních chvilkách,
kdy měl bych být sám.
Sežral jsem řetězy
a vypil zámek
říjnové světlo mi sebralo
poslední slova z úst.
A řeky vyschly.
Konec světa
- pravda
představoval jsem si trochu jinak.
/Zabalil své srdce do ubrousku
a v balíku (post expres)
poslal ho směr Afrika.
Tam prý o něj budou mít jistě zájem.
Vyčetl to z National geografic,
že africké kmeny
stále provozují
kanibalismus./
Teď si vzpomínám na ty rána/snídaně
kdy si mi s až přílišnou něžností
podstrkávala ty nejlepší věci k jídlu.
Ty nechceš sýr? Máš ho přeci rád.
A já si ho vzal, pomalu kousal
myslel na to jak mám rád sýr
s ním i moji starostlivou ženu.
Nad postelí hlídal mě bathroom fiends
a připadal jsem si jako vedlejší,
špatná postava hloupého románu.
(automatické básně iii)
jsou naše životy
jsme jimi šílení
tíhou posedlí,
veselí, nešťastní, ztrápení, nudní,
prozřelí, milí, otevření, opilí
střízliví, polapeni
jako ve svěráku/svěrači
být s nimi mladí
a špatní
chtít prohlédnout je
pochopit
to by se nesměly bránit
to by měli trochu chtít.
A camus
Baudelaire
Verlaine
cobain
Bulgakov
Toole
Morrison
Vonegut
a Hendrix
a Joplinová
a Keruac
Ginsberg - to vše jsou
smutné hlavy generací
mrtvé automatické básně.
I já!
I ty!
I Vy! - my všichni!
Teď už dost!
Čeká mě snídaně (šampiónů) zkurveného
vysokohorského rána.
Na konci s hvězdičkou a tupou
láskou navrch.
Probudil se do dalšího smutného automatického rána uplně sám.
Ta sbírka zdá se něco jiného než doposud jsem četl od Tebe, asi ještě nahlídnu na starší dílka... Tohle už je jedno že je to dlouhý, protože se to krásně srozumitelně čte. Nebo možná spěješ do nesrozumitelnosti. To by byla škoda pro čtenáře.ttt
ty vole ty vole, beze beze beze slov!!!*****
( ale musím si tě vytisknout, tvoje dlouhýý automatickýý věci se fakt hodí spíš někam ven než k počítači..)
*****************************************************************
už je mi blbý furt ti dávat jen tipy, napiš taky něco špatnýho, ať ti to můžu konečně nějak zkritizovat:)
tadyhle zase jen *t
...docela si me dostal touhle zkurvenou automatickou basnickou....( je fakt skvela!!!!!!!!! )
Já bdím. Hrubky tam jsou, ale ty bych zkorekturoval. Ne všichni básníci jsou ortograficky nadaní.
Lev prochází se po okně,
že v koupelně to nevoní
nežije.
Obyčejné odrazy
obyčejných výpustí.
Madona s ježiškem,
stojí na poličce.
v mžiku ten
a teď
ve střepech na kousky válí se na zemi,
kdo mohl tušit, že porcelán krvácí a pláče.
Jako vy
jako my
jako on
ona
koneckonců i já
->za tohle ode mě tip, zbytek je dobrej, ale tohle dle mě nejlepší*
Autor tohoto díla stojí o hlubší kritiku.
Čtenář tohoto díla stojí o mělčí impresi.
Hrozně to bolí. Každej řádek.
Ale ten nalhanej pocit sounáležitosti hřeje.
Nemáš ty Automatický básně někde vytisklý a sešitý do sbírky s koženým přebalem? Jednu bych si koupil.
*tip
vytisteny zatim ne.....ale uz brzo to zacnu tisknout...akorat ze toho je mnohem vic nez mam tady.....(bylo tady vsecko, ale pred nedavnem jsem to tady promazal) - kazdopadne...tisknout budu......tak se ozvu:)))))))))))))
Víš co... Písmák je sice moc bezva, ale báseň je báseň teprve, když ji můžeš upatlat od kečupu.
Fakt. Tiskni. Já si normálně udělám WiruZáckej šanon.
měl bych tu a tam výhradu k člěnění (vymezení) veršů, ale může to být záměrem a tak to ber jako mou osobní poznámku...
jinak * .-)