Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sobec?

17. 10. 2003

1357

Autor

UchoVoko

Pořád se mi nedáří dostat úsměv do tváří:-(

Koleje se rozchází,
kotel topí do ruda,
nápravy se rozjíždí,
loukoť rozpadá.

Není cesty dál,
není ani zpět.

Mizí svět,
zima,
umírá květ-
ina.

Víčka plná olova,
tělem štípe mráz,
neudržím Tvá slova,
zhynout by šlo snáz.

Mozek - vzdát,
odejít.
Srdce - hřát,
bojuji.

Brána vrže,
plynu dál,
Petr ví, že
já prohrál.

V baru,
tequilu.
Bezmocnost!
Budoucnost?

Vůně vanilky?
Zde?
Pohled Vendulky?
Jé!

Miluji vlaky,
zabily jí taky.
Sobecké?
Možná.

Ať soudí,
kdo pozná.

fijauna

28. 10. 2003

Dát tip

Bolest je důležitá, abychom poznali sami sebe, avšak nářek je zbytečný - bere nám slova z úst, která by se dala mnohem lépe použít. A úsměv? Ten je nezbytný...