Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se??? II.
19. 10. 2003
2
0
1222
Autor
Tinwe
proste nikdy nevim, jak to nazvat......
Vrchol světa- modrá obloha
S nekonečnem vesmíru se snoubí
Jako my dva jsou si blízcí
Jak v nás- v nich věčná prázdnota
Temnem černým oslepnout je možné
A není světlo jenom šťastný jas
Jen staré pravdy zůstanou mi věrné
Věřím že IN VINO VERITAS
Na dně poháru z nekonečna
Snad pravda spočívá
Však kdo vypije pohár smrti
A na dno se mu podívá?
Už verše se nerýmují
Sloky nesouvisí spolu
Časem se rány zahojují
Já šeptem oznamuju
ty posledni dvě sloky mi připadají až strašidelně hrozný...ty předešlý dobrý,..,ale když na ně umíráš tak to zní jako prvotřídní ironizace těch slok a pak by to bylo na obrovskej tip...nevim