Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

??? II.

19. 10. 2003
2
0
1225
Autor
Tinwe

proste nikdy nevim, jak to nazvat......

 

Vrchol světa- modrá obloha

S nekonečnem vesmíru se snoubí

Jako my dva jsou si blízcí

Jak v nás- v nich věčná prázdnota

 

Temnem černým oslepnout je možné

A není světlo jenom šťastný jas

Jen staré pravdy zůstanou mi věrné

Věřím že IN VINO VERITAS

 

Na dně poháru z nekonečna

Snad pravda spočívá

Však kdo vypije pohár smrti

A na dno se mu podívá?

 

 Už verše se nerýmují

Sloky nesouvisí spolu

 Časem se rány zahojují

Já šeptem oznamuju

                                   Že na ně umírám…
zuzuzu
22. 12. 2003
Dát tip
ty posledni dvě sloky mi připadají až strašidelně hrozný...ty předešlý dobrý,..,ale když na ně umíráš tak to zní jako prvotřídní ironizace těch slok a pak by to bylo na obrovskej tip...nevim

Sem tam mi to přijde trochu křečovité, ale je to dobrý nápad a hezky chytlavě zpracovaný. tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru