HROB

Život už skončil,

život se nevrátí,

co člověk měl,

navždy už zatratil.

Studený domov má

plný bezradnosti.

Bez oken, bez Slunce, bez lásek svých,

nucen je ke smrti, bez žití snít.

Jediným přítelem stěny mu jsou,

jedinou útěchou lůžko pro mrtvého,

jediným zázemím vůdcovství má,

vede a rozjímá, lituje, přijímá.

Poznání veškeré dopřáno jest,

co všechno ví je podivná zvěst;

k ničemu není mu ani pověst,

kterou měl celou svou duší v životě povznést.

Život dal, život vzal,

smrt už jen má,

jediné lůžko co domov jímá,

samotný, bez lidí, pokojně snívá.

Nemusí marnit čas,

nemá už proč;

navěky v hrobě svém

až na věčnost.