Říše dětí

               Říše dětí

  Cítím tu vánek, je teplý a něžný

hřejivý pocit se do mé duše souká,

v příběhu jsem já, princové i kněžny,

zvlástně se to na svět z pohádky kouká

Není tu násilí, ani špetka nenávisti,

je to svět čistý, svět dětí neznalých

radost a úžas tu létají jak listí

šikovně se vyhýbají světu dospělých

Však postůj na chvíli ať spatříš ten sen

sdílej s nimi ta bezstarostná gesta,

zastav se, nemysli, nech se nést ven,

ven z myšlenek, dál od domu, pryč z města

Táhne tě to s sebou do dávných vzpomínek

kdys naivně věřil, že to čápi letí,

však něco tu chybí, ten pověstný plamínek,

ten co tě vpustí do říše dětí.

Už není nadšení, někam se ztratilo,

už tě nevábí královské paláce

přiznej si hned, to by pro mne nebylo

já už můžu jedině chodit do práce.