Tužka snů

Mít tak kouzelnou tužku

pro život věrnou družku

psala by jen milá slovíčka

kreslila i linky na víčka.

Kdyby mě smutek tížil a sevřel na prsou

malovala by ruce co květy přinesou

tvář milou, mé touhy a naděje

sny něžné jak z vloček závěje.

V šuplíčku našla jsem pod věcmi ukrytou

ještě ze školy, od nehtu čárku vyrytou…

Pošeptám přání, tužtičko smím?

v myšlenkách ke snu se rozletím…

Maluj v čase, zakryj mi vrásky

přebarvi z bílých na hnědo vlásky

hrot tvůj zas tvary lepé vytvoří

změň od života všechno příkoří.

Podívá se na mě, na papír píše:

„Jdi ty hloupá, jsi z lidské říše!

Tam není věčné mládí a  krása

to se jen v pohádkách píše a hlásá.“

Šedé vlasy má každá správná babička

už zaplnila se ti ze vzpomínek krabička.

Tam uložené máš první botičky dítěte

štůsek dopisů, při čtení ti srdce rozkvete.

Knoflíček,

co v dlani na první rande jsi měla.

Gumička do vlasů,

 jenž při polibcích vázala jsi z čela.

Pár fotek vybledlých do odstínů šedi

podívej, na klíně vnoučátko ti sedí…..

Jsem tužka jako jiných tisíce

mou tuhou je paprsek měsíce.

Nakreslím, napíši, aby bylo krásně