Třetí týden..

Jsem tu už třetí týden, většina těch, kteří přijeli semnou, už tu nejsou, odvezli je domů, nebo se tam už nikdy nevrátí.. pořád si říkám, jaké by to bylo, kdyby do mne vlétla ta kovová střela..vždyť je tak malá, neviděl bych jí..jen by to píchlo nic víc..Snažím se na to nemyslet. Je těžké si připustit že za pár vteřin nebo minut, tu třeba nebudu, neustále třaskají rány. Ať už kulometná, nebo dělostřelecká palba. Tady na frontě, je to pořád, nejednou se stalo že trefili bunkr, kde byli naši..když je to zasype, tak je po nich..většinou hned. Často slyším jak létají rakety velice blízko. Teď , už zase! Bojím se, kdy se stane, že nás to zasáhne. ..pořád tu zní bubnová palba..právě se s velícím připravujeme na protiútok..ty rány lítají tak blízko..