Jen já a noc V.

Slyšel jsem někoho ječet. Zamrkal jsem a zvedl hlavu. Bloudil jsem pohledem po svém těle. Díry v hrudníku a břiše. Cár masa visící z ramene. Levá noha ležící v nepřirozeném úhlu. Otevřená zlomenina levého lokte. A ani kapka krve. Nic mě nebolelo.

Opřel jsem se o pravou ruku a pomalu, mechanicky se zvedal. Někdo poblíž stále ječel. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Pomalu jsem se šoural pryč, zraněnou nohu vlekl za sebou. Kdosi ke mně doběhl a snažil se mě zastavit. Snad mi chtěl pomoct. Bylo mi to protivné. Praštil jsem ho do obličeje, jen zlehka, bez zájmu. Krev vystříkla a člověk se svalil k zemi a já se tiše šoural dál.

K silnici.

Mohlo být tak kolem třetí hodiny ráno, takže mnoho aut nejezdilo. Vlezl jsem do silnice a čekal. Z nemocnice konečně vyběhli policajti. Šli o něco pomalejší cestou než já, napadlo mě a usmál jsem se. Křičeli na mě, abych zůstal stát.

Stál jsem nehnutě.

V zatáčce se objevilo auto a hodně rychle se přibližovalo. Řidič mě uviděl, trochu zpomalil a chtěl se mi vyhnout. Vlezl jsem mu rovnou pod kola. Brzdy zaskřípěly a já se octl na kapotě auta. Téměř to ubrzdil.

Koutkem oka jsem viděl policajty, jak se přibližují s pistolemi v rukou.

Řidič vyskočil z auta: “Málem jsem tě přejel, ty kreténe vožralej!” zařval na mě. Podíval se na mě a zašeptal: “Panebože...”

“Jdětě od něho!” slyšel jsem křičet policajty.

“Já ho zabil...” zašeptal muž a sklonil se nade mnou.

Prudce jsem se zvedl a chytil ho za paži. Muž vyjekl. A policajti začali pálit.

Schytal jsem další dvě střely. Ta třetí se zavrtala muži do břicha. Chytil se za ránu a mezi prsty mu protékala krev.

Žduchnul jsem ho směrem k policajtům a skočil do auta.

Motor pořád běžel.

Prudce jsem sešlápl plyn a odjížděl pryč, kolem mě létaly kulky a rozbíjely okna.

Jedna mě trefila do hlavy. Nevěnoval jsem tomu pozornost.

Jel jsem domů.

Nebylo to daleko. Rozstřílené auto jsem nechal před domem, vybelhal se do třetího patra, vyrazil dveře svého bytu, vzal si všechny peníze, co jsem doma měl, pistoli a krabici nábojů, vyšel na chodbu a zazvonil na sousední byt. Bydlí tam mladá a docela hezká ženská s malým klukem. Zazvonil jsem jednou, dvakrát, třikrát. Nikdo neotvíral. Asi nejsou doma. Tak jsem zazvonil na druhé sousedy, starší manželský pár bez dětí. Byli doma.

Zabil jsem je, snědl a pak se uložil ke spánku. Byl jsem už hodně unavený.

Na přemýšlení bude dost času zítra.

(pokračování)