PROTI NAVARŮM II--2

Přes kamenný most přejížděl jeden povoz za druhým. Asim je sledoval a přitom do sedla zasunul kuš a šípy, které jako ostatní vzal přemoženým navarským bojovníkům.

„Právě dorazil zvěd. Velký množství Navarů i s vozy míří tímhle směrem. Budou tu tak za hodinu,“ sdělil mu Artiel.

„Dříve nebo později by mohli Navarové vesničany dostihnout. Máme tak hodinu na to, abychom se dostali ke skalnatému jezeru a otevřeli jeho hráz. To by mohlo Navary spláchnout.“

„To není špatný nápad. Voda určitě strhne most a to ostatní Navary zdrží.“

„Nasedat! Jedeme ke skalnatýmu jezeru!“ zvolal Asim, přičemž se vyhoupl do sedla. I ostatní bojovníci nasedli na koně. Zanedlouho jezdci jeli tryskem udaným směrem podél řeky.

   Slunce stoupalo stále výše na oblohu a jeho paprsky osvětlovaly bílé skály, které obklopovaly velké jezero. Asim se zadíval na vzdálenou hráz, pod kterou větším otvorem stékal proud vody. Nikde u hráze nebylo žádného Navara vidět.

„Možná, že tu nejsou,“ mínil Artiel.

„To se mi nezdá. Určitě vo tomhle jezeru vědí a budou chtít zabránit tomu, aby bylo vypuštěný. Musíme se k němu rychle dostat!“

  O chvíli později se po cestě mezi skalisky ozýval dusot koní. Asim jel v čele. V levé ruce držel štít a v pravé kuši. Pečlivě zkoumal očima skály a pojednou na nich spatřil několik postav.

„Vlevo nahoře!“ vykřikl a přitom namířil kuši v ten směr. Zároveň postřehl, jak i na ně postavy zalícují kuše. Vzduchem se poté mihly vystřelené šípy. Dva muži se zhroutili ze sedel koní. Asim uslyšel, jak jeho štít zasáhl šíp. Obratně v krytu štítu zasunul do kuše další šíp a zalícil na jednoho Navara. Po vystřelení šípu postřehl, jak se onen bojovník předklonil a za táhlého výkřiku padal ze skály. Sprška šípů od jezdců vylétla směrem ke zbývajícím postavám na skále. Dva další navarští bojovníci se zhroutili bezvládně ze skály. Za okamžik neměli jezdci protivníky a pokračovali v jízdě k jezeru.

  U břehu jezera bylo k vidění několik koní bez jezdců. Vzápětí se objevili navarští bojovnicí. Asim napřáhl pravou ruku, ve které svíral kuši. Po zmáčknutí spouště jeden běžící bojovník klesl na zem. I ostatní jezdci vystřelili šípy a další Navarové padli. Vzápětí se v rukou mužů na koních objevily meče a poté se rozpoutala bitka.

  Po krátkém šermování Asim sekl svého protivníka do krku a ten se sesul na zem. Přitom uviděl, jak dva navarští bojovníci naskočili na koně a rychle ujíždějí pryč. Nikým neohrožován uchopil kuši, zasunul do ní šíp a zalícil na jednoho jezdce. Po vypálení šípu Navar v sedle rozpřáhl ruce a spadl pozadu na zem. Co nejrychleji dal do kuše další šíp a namířil jí na toho druhého. Při stisknutí spouště postřehl, jak si jezdec záda zakrývá štítem. A šíp vzápětí onen štít zasáhl. Poté navarský bojovník zmizel za skalou.

„Artieli! Postarej se o vytažení hráze! Já musím dostihnout toho, co ujel, aby nevaroval Navary!“ vykřikl při pohledu na pro ně vítězně končící bitku, přičemž se zároveň  rozjel tryskem tím směrem, kterým navarský bojovník zmizel.

  Když mizel za skálou,  zaslechl vítězný pokřik. O chvíli později jeho kůň uháněl tryskem prašnou cestou, která se svažovala mezi skalami dolů k lesním porostům, za kterými se rýsovala do dálky rozlehlá pláň. Někde za jejím obzorem táhlo navarské vojsko, které nemělo tušení o smrtelném nebezpečí, které mu hrozilo. Asim byl rozhodnut zabránit tomu, aby je prchající Navar o hrozbě informoval.

                                  KONEC DRUHÉ ČÁSTI