Až se ráno neprobudí

a zůstane jenom tma

tma, jen tma, co studí,

pak dech, jež prošel hrudí

se se dnem nesetká

Až vydechneš jej ze tmy

co v těle zavíráš

Čeká ho jen další

temnota plačtivá

tam venku v světě smutným,

ve kterým umíráš

Ten dech se protkne s jiným

Ochladí se prudce

pak se sejdou naše ruce

V tu chvíli výdechu já vím,

že byl náš poslední

Ale já nepláči

a ani nedýchám

jenom Tě miluji