PŘEDVÁNOČNÍ ÚKLID

TATO POVÍDKA NEPŘÍMO NAVAZUJE NA POVÍDKU: KDYŽ ZHASNE SVĚTLO

Filip poněkud znervózněl, když jeho manželka začala chodit po bytě, což signalizovalo, že se něco bude dít. Přesto se stále díval na televizní obrazovku a snažil se sledovat  hokej.

„Hele, blížej se Vánoce. Budeme muset tady na svátky uklidit,“ ozvala se náhle Jana. Zrovna pil z lahve pivo a tak příšerně se lekl, až se zakuckal.

„Jako dneska?“ zeptal se a hned kapesníkem utíral ze stolku to, co vyprskl.

„A kdy jindy? Přes tejden není čas a příští víkend jedeme přeci na návštěvu za našima.“

„Aha. Ale je tu celkem pořádek.“

„To snad nemyslíš vážně!? Co ty krámy v komoře a tak dále!“

„V tý komoře snad nevaděj.“

„Už minulý rok jsi to měl uklidit a spoustu toho vyhodit!“

„Já taky dost věcí vyházel.“

„A ještě víc taky přitáhnul!“

  Zanedlouho se ne moc nadšeně uchopil prachovku, aby poté zkoušel utírat prach. Velmi důkladně a dlouho přejížděl prachovkou obrazovku televize, na které mohl oči nechat.

„Abys tu televizi nevykoukal!“ řekla mu po chvíli Jana a tak se rychle postavil, načež stíral prach na poličkách. Dělal to tak rychle, že jedno skleněné těžítko srazil. Vzápětí mu spadlo na palec u nohy.

„Áááá..“ vyjekl a skácel se do sedu na koberec, přičemž se chytl za palec.

„Co se stalo!?“ vykřikla Jana a hned byla u něho.

„Zatracený těžítko!“ vysoukal ze sebe.

„To máš z toho, že místo práce pořád čučíš na televizi!“

„Óóó.. můj palec,“ skuhral a kulhavě odešel do předsíně. Zanedlouho otevřel lékárničku a za neustálého vzdychání si palec zavázal.

„Tak co? Přežil to tvůj palec?“

„Jo. Ale bolí jako čert.“

„Budeš schopen zatlouct něco do zdi, na co pověsíme ten obrázek, co nám dali tvý rodiče?“

„No, pokusím se,“ odvětil a za chvíli svíral kladívko, se kterým došel do obýváku a vyhlédl si místo na zdi. A protože neustále pokukoval po televizi, trvalo mu delší čas, než našel pro hřebík vhodné místo. Zatloukání trvalo dlouho a spíše než na hřebík koukal na obrazovku. Když konečně provedl pořádný úder, tak televizní komentátor zařval Góóól a on se tak lekl, že při mu vypadlo kladívko z ruky a jeho kovová část mu spadla na palec na druhé noze.

„Áááá!!“ vyjekl a opět seděl na koberci a servával si ponožku. Pak si mohutně foukal na palec.

„Ježišmarja! Co se ti zase stalo?!“ zeptala se vyděšeně Jana.

„Spadlo mi kladívko zase na palec u nohy.“

„Na ten samej?“

„Na druhej.“

Za okamžik zase kulhavým krokem dovrávoral k lékárničce, kde se tentokráte zdržel mnohem déle,  zatímco jeho manželka pobíhala naštvaně po bytě.

„Aspoň prosím vysaj předsíň. Přitom ti snad nic na palce nespadne,“ poprosila ho po čase a tak si sedl doprostřed místnosti. Poté zapnul vysavač a jeho rukojetí začal pohybovat všemi směry. O chvíli později se z předsíně ozval nezvyklý hluk a tak se Jana přiběhla podívat. Naskytl se jí pohled na valící se dým,  skrz něho bylo vidět plameny. Filip kolem vysavače poskakoval a pak se vrhl k zásuvce, ve které měl vysavač  zapojen. Vytrhl šňůru a kryt zásuvky zároveň, přičemž se zajiskřilo. Za chvíli se dým rozplynul.

Poté  se ozvalo Filipovo skuhrání, protože se hlavou při vytahování šňůry praštil o otevřené dveře koupelny, načež mu Jana stále nadávala. 

 

 

---