Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seU moře
13. 07. 2000
1
0
1569
Autor
Vio
Na bílé skále
s výhledem na moře
krásně se přemýšlí
o věčnosti
Ve stínu borovic
a vůni kaktusových květů
myšlenky plynou
horkým vzduchem
Vrací se v předtuše,
že mohou být poslední
a třeba jenom
chtějí se mnou být
Jiskření na hladině
tisíce poslů Slunce
chtějí mě oslepit
odvrátit od těch pocitů
A letící pták
napoví mi, že nejsem
nejsem jako on
jsem spoutaný a nemám křídla
Tak v myšlenkách
vracím se za Tebou,
která mi utíkáš
po pláži v dál
Myšlenky plují si
po moři za sebou
obzor je pohltil
zase jsem sám
pátá je úžasná... je v tom cítit bezmoc a smutek ale i nevyčerpatelná touha. nelíbí se mi předposlední sloka, bylo by to čitelné i bez ní
J: v tom létání s Tebou souhlasím, ale tenkrát jsem měl k létání daleko - jedině, že bych snad skočil z té skály
Mně nevadí psaní bez teček a bez velkých písmen - tolik k formě. Nejvíc mě oslovila pátá sloka:
A letící pták
napoví mi, že nejsem
nejsem jako on
jsem spoutaný a nemám křídla
Ale nechci to vytrhávat z Tvého kontextu.
Myslím, že i lidé mohou pocítit, že se dá létat - třeba bez křídel - a pro mnohé je to pak důvod o tom psát.
Kdyby nechyběly tečky za větou a velký písmena na začátku, četlo by se to snadněji, ale i tak musím zase říct, že se mi to líbilo...