VÝSADEK-9

Major Marcel Degail ještě více sešlápl pedál od plynu a zároveň levou rukou otevřel dveře. Vzápětí vyskočil ven. Poté se pohotově vrhl za kmen stromu u okraje silnice. Spatřil, jak rozjeté nákladní vozidlo narazilo do jednoho náklaďáku, od něhož uskakovali němečtí vojáci. Všichni ale nestačili uskočit. Sotva dozněla rána ozval se bolestný křik. Major vzápětí krátce stiskl spoušť samopalu, přičemž na mušce měl dvojici vojáků, která se zhroutila na silnici. Rychle pohlédl za sebe a zahlédl, jak dva výsadkáři, kteří seskočili z korby,  mizí v houštinách u silnice. Přikrčil se a vrhl se do zarostlého příkopu. Zároveň zaznělo několik výstřelů z pušek a samopalů.

   Němečtí vojáci okamžitě spustili zuřivou palbu na okraj lesa, ke kterému se hned rozeběhli. Trojice mužů utíkala zoufale porostem lesa, který se po několika desítkách metrů prudce svažoval.

„Už nemůžu“ ozval se Alain Martell, který byl viditelně na konci svých sil a v běhu zaostával.

„Když se zastavíme, tak zemřeme!“ vyhrkl zadýchaně Degail a na svahu zakopl o velký kámen. A protože svah byl prudký, tak se po něm skutálel o několik metrů níže.

„Pane majore není čas válet sudy!“ ozval se ironicky Jean Anyz, který sbíhal svah poněkud stranou. Za ním běžel už naprosto vyčerpaný Martell.

Major se hned postavil na nohy a přitom postřehl o něco výše německého vojáka. Spatřil ho  i Martell a pohotově na něho vystřelil. Němec současně stiskl spoušť pušky a popředu se skácel k zemí. Anyzovi zasvištěla kulka kolem levého boku, přičemž v porostu uviděl dalšího vojáka. Rychlým pohybem se přesunul za kmen stromu, zpoza kterého o vteřinu později vypálil. Major ve stejnou chvíli také mířil na ono Němce, když vpravo postřehl v pokleku dalšího vojáka. A ten vystřelil.

  Kolem Anyze se bezvládně svalilo tělo vojáka, kterého před okamžikem zasáhl. Plivl na něho a rychle seběhl níže. Skoro současně kolem něho proběhl Martell, jemuž vzápětí podjely nohy a zmizel v houštině.

  Prudký pohyb do strany, který Degail provedl,  mu patrně zachránil život, protože dvě kulky prolétly těsně kolem něho. Zároveň vystřelil. Německý voják se vrhl na zem a opět na něho vypálil. Kulka se zaryla do kmenu ležícího stromu, za nímž se krčil. Rychle střelbu opětoval a jeho protivník zůstal bezvládně ležet. Pak se rychle převalil a dlouhým přískokem zmizel v hustém porostu.

„To je šílený!!“ zkonstatoval Anyz, když se přikrčeně v běhu prodírali větvemi, aby se vzápětí před nimi objevil sráz. Oba se na okamžik zarazili.

„Tak co, sjedeme to po zadcích?“ zeptal se ironicky Anyz.

„Budeme muset.“

„Myslím, že Martell to už sjel.“

Za okamžik se oba ocitli na srázu, po němž doslova sjeli a ke konci se skoro kutáleli. Ve zvířeném prachu dopadli pod sráz, kde uviděli v lehu Martella, který měl zamířený samopal nahoru na sráz.

„Už jsem myslel, že tam nahoře zůstanete!“ řekl jim.

„Přeci sme si nemohli nechat ujít takovou jízdu jako na tobogánu,“ mínil Anyz a postavil na nohy.

„Seberte rychle svý zbývající síly!“ ozval se major a hned se rozeběhli ke kolejím malého nádraží. Sotva doběhli k odstaveným nákladním vagonům, ozvala se za nimi střelba a tak se rychle kryli pod vagony. Brzy první němečtí vojáci všelijakým způsobem spíše padali po srázu. Ospalá atmosféra venkovského nádraží vzala v zesilující střelbě za své.

                                        KONEC DEVÁTÉ ČÁSTI