NETYPICKÉ POUŠTĚNÍ DRAKA

Když jsem vynášel odpadkový koš, tak mi dující vítr náhle všechny odpadky roznesl všemi směry. Při pohledu na ně, jak letí vzduchem mne napadlo, že bych mohl vyzkoušet mého obřího draka. A toho jsem měl někde doma.

  Po delším hledání jsem jej nalezl zavěšený na lustru v obýváku. Byl na něm dost zamotaný. Ale má snaha draka sundat byla úspěšná, i když mi přitom lustr spadl jako tradičně na hlavu. Ale sotva jsem měl vše v hlavě srovnané, tak jsem dotáhl draka na balkon. Vítr stále dost vál a já jsem hodil draka, co nejdále od balkonu. Náporem větru se však on vrátil a dopadl mi přímo na hlavu. Já ho opět vrhl přes zábradlí a drak zmizel vedle balkonu. Vzápětí se ozval výkřik, který patřil sousedovi Bezouškovi. Po vyklonění z balkonu se mi naskytl pohled na něho, jak vlaje z okna za drakem. Za okamžik ho jeho manželka táhla nazpátek. A to úspěšně, i když se poté v jejich bytě ozvala velká  rána. Současně se změnil vítr a drak se opět vrátil ke mně na balkon, přičemž se zamotal do zavěšených šňůr na prádlo. Asi za to mohl sílící vítr, protože jsem se při jeho vyprošťování do nich též zamotal.

  Zamotání do šňůr vypadalo beznadějně, ale v kapse se mi podařilo nahmatat kapesní nožík a šňůry přeřezat. O něco později jsem dovrávoral obtočen provázkem od draka i šňůrami do bytu. Bylo mně jasné, že draka budu muset pouštět odjinud. Netrvalo to dlouho a já jsem vylezl na střechu paneláku. Že tu vítr opravdu velmi vane jsem pocítil vzápětí. Draka se hned zmocnil vítr, načež mi neuniklo, že jsem vlečen po střeše napříč panelákem. Po chvíli se přede mnou zjevil obrovský satelit. Rána to byla velká. O něco později, při křečovitém držení se satelitu jsem zjistil, že i on je v pohybu. Což znamenalo jen jediné. A to, že se urval. Byla to na něm zvláštní jízda, při které jsem pozoroval třepotajícího se draka. Pak se však náhle přiblížil konec střechy. A i mne se vzápětí zmocnil dující vichr. Po náslédném dopadu na zem jsem ještě nějakou dobu jel na satelitu napříč sídlištěm, tažen drakem.

  Když tato jízda skončila, tak mou pozornost přilákal nedaleký kopec, nad kterým se vznášelo hned několik draků. Můj gigantický drak vlastnoruční výroby okamžitě upoutal pozornost všech přítomných.

„To bych se bál, že by mě odnesl,“ řekl mi jeden z těch, co pouštěl draka.

„Už mne taky odnesl,“ zněla má odpověď a muž překvapením otevřel ústa.

  Netrvalo to dlouho a obří drak se vznesl prudce k obloze, přičemž jsem pocítil, že i já se lehce nadnáším. Vzápětí se můj drak zamotal do sousedního draka a toho drželo dítě, které ke svému překvapení začalo stoupat do výše. Jeho otec ho hned pohotově zachytl a za chvíli i on se vznášel nad zemí.

„Co to máte za draka! Okamžitě ho přestaňte pouštět!“ rozkřikl se muž.

„Já bych rád, ale budeme muset počkat, až přestane tolik foukat vítr. Minulý podzim mne zanesl až do hor,“ zvolal jsem.

„Jste se zbláznil, ne!“ vykřikl muž.

„No, já jsem to trochu při jeho výrobě přehnal.“

Za chvíli muž ve vzduchu do mne počal bušit pěstí. Můj drak se náhle vymotal z provázku druhého draka. Dítě i muž rychle klesli k zemi, ale mě se to netýkalo. Dující vítr se zcela draka zcela zmocnil. Můj let ve výšce několik metrů nad zemí skončil na nedalekém stadionu. Diváci a hráči neměli moc velkou radost, že jsem se jim prošel po hlavách a nadělal jim díry v brankových sítí. Má snaha nenápadně zapojit sebe i draka do zápasu nebyla bohužel úspěšná. A tak jsem zanedlouho prchal ze stadionu před davem naštvaných lidí.