Vanoce, vanoce prichazeji....

     Prichazely, ale vzdycky pomalu. Zacinalo to tim, ze jsem psala dlouhy seznam pro Jeziska a pak jsem prohledavala vsechny skrine a supliky. Radost mi kazila jedine maminka, ktera porad uklizela, myla okna, prala potahy a nutila me uklizet taky. Kdyz jsem se ptala, proc prave ted, odpovedela…ze ‘Jak na Novy Rok, tak po cely rok’ a vrazila mi vysavac do ruky.  Ja se chtela divat na pohadky, ale to uz jsem byla strcena do kuchyne ze slovy, ze ‘Neni zdrave vysedavat dlouho pred televizi’ a patlala testo do formicek.  Maminka pekla kazdy den do noci a desne ji rozcilovalo, kdyz se neco pripalilo anebo se cukrovi rozbilo.Ja musela porad zpivat, protoze bych sezrala i to testo, jak maminka rikala, a tak mi to rozbity cukrovi vubec nevadilo a s radosti jsem snedla i to pripalene.

      Nejvetsi hadankou bylo pak najit klic od spize, kam se cukrovi schovavalo. Vzdycky jsem ho nasla a vzdycky kdyz maminka chtela nandat cukrovi na vanocni tac z brouseneho skla, tak se na me desne rozcilila, popadla prvni varecku, honila me po baraku a desne pritom nadavala. Zbytek cukrovi vydrzel akorat tak do Noveho roku a tak jsem zavidela sve kamaradce Hane, kde meli vanocni cukrovi jeste v dubnu a rozdavali ho pak cikanskym detem jako velikonocni vysluzku.

     Pak prisel Stedry den, doma se varilo a peklo a me slibovali Zlate prasatko, kdyz nebudu jist. Rybu, kterou jsme meli jednou do roka, jsem nesnasela, protoze vsem trvalo desne dlouho nez ji snedli a ja se nemohla dockat darku. Sice nebyly zrovna podle seznamu, ale to vubec nevadilo, protoze jich bylo moc a byly skvele. Byli jsme vsichni pohromade, s babickou i dedou, vecer prisla  teta s rodinou a sousedi a vanoce byly ta nejlepsi vec na svete.

                                                              ***

     Dneska jsem uz velka holka. Vanocni uklid delam v zari, s vanocni vyzdobou zacinam v listopadu,  upecu  dva druhy cukrovi jako vzpominku na svoji maminku a na Stedry den koupim polomrtveho  kapra, ktereho pak s pranim, aby prezil, hazim do jezera plnyho chemikalii. Vyzdobeny byt, rodina daleko, nostalgie v  pisnickach co se hraji jenom o vanocich, rozzarene oci maleho nad spoustu darku….a to je asi tak vsechno. Porad mi tam neco chybelo… Pozvala jsem asi deset pratel, co ziji sami a travili jsme Stedry vecer spolecne. A vecer byl opravdu stedry, vsude vonela vanilka, vsechno takove svanocni a teple a meli jsme plna briska a hrali jsme cely vecer takove ty hry, co hraji deti…..ja pochopila, ze kdyz hora nemuze k Mohamedovi, musi Mohamed k hore…