Konec hry

Pavel nestačil ani dopít kafe a zazvonil další telefon. "Dovolali jste se na Linku důvěry. Kdo je tam a co máte za problém?" řekl automaticky.

Z druhého konce linky se ozval ustaraný mužský hlas. "Dobrý den, já mám takový problém. Chci přestat hrát tu hru."

"Jakou hru?"

"Moji spoluhráči mě stále přesvědčují, že mám hrát dál. Ale já vím že už je to k ničemu - že bych chtěl od toho vstát a začít dělat něco jiného."

"A v tom vám nic nebrání - nebo ano?"

"No - jak se to vezme. Ono se tak nějak nehodí přestat hrát, když je rozehráno, všichni spoluhráči s vámi tak nějak počítají..."

Pavel nevěděl co si o tom má myslet a snažil se dobrat jádra pudla: "Je v tom nějaký hazard? Jde o peníze?"

Jeho klient se zasmál: "Hazard... hazard... no dalo by se to tak nazvat, i když to nebude celá pravda... O peníze mi nejde. Nikdy jsem nebyl nějak moc na prachy. Jen mě to už nebaví, chápete?"

Pavel začal ztrácet trpělivost: "Pane, když vás nebaví hra, prostě se omluvíte spoluhráčům a jdete od toho - co je v tom za problém?"

"No jo, to si já myslím taky... alespoň jedna část mé mysli to tak chápe... Ale pak jsou tu ty ohledy, stálé čekání že se to nějak vyvine..."

Pavel už toho měl dost. Volají tu všemožné naléhavé případy a on tu ztrácí čas s nějakým cvokem a jeho hrou. Přesto zachoval profesionální klid a pokračoval, s cílem rozhovor co nejdříve ukončit: "Ale ta hra vás zjevně trápí. Trápí vás, protože jste kvůli ní zavolal k nám na Linku důvěry. A hry jsou spíše od toho aby bavily, ne?"

"No... ano."

"Takže vám radím omluvit se spoluhráčům a přestat hrát... hrát ... jak vůbec se ta vaše hra jmenuje?"

"CVAK!" Klient zavěsil. Pavel si povzdychl. Zase další pošuk... sáhl po hrnku s nedopitou kávou, ale ta mezi tím vystydla.

Na druhém konci města kdosi položil telefon a odjistil pistoli. "Život se jmenuje. Život." zašeptal do ticha pokoje a prostřelil si lebku.

---