Oslava spolupráce

Táááákže... Tato báseň vznikla na bázi ethanu a THC v krvi dvou mladých lidí, tedy mě a mého přítele Ricoola (kterej je mimochodem taky v Písmákovi) Hlavně v tom nehledejte hlubší smysl, veškerej postrádá...

Byl pozdní večer,

30. listopadu,

hráli Doorsy a nastala sklizeň,

asi brzo upadnu...

 

Stává se to dnes,

denně, týdně, ob den.

 

Je to výkřik do nebes?

Nebo jenom zlý sen???

 

Je to . . . . . čert to vem.

Neni to špatný - je to fajn.

 

Jak kdy a který den,

občas mám náladu na kombajn.

Kombajn nebo jehlu s vínem...

 

Haló, haló tady, tady vem si mě,

zabij mou náladu klínem.

 

Zabij mě, nebo jen slintej.

Náladu nebo tělo?

Je to jedno, polib mě...

Chci cítit něco, vnímám jen vjem.

 

Vjem lásky, pohody, krásy těla,

slintej a zabij mě - láska je pojem.

 

Pojem, dojem, dej mi všechno sem.

Sem nešťastná, kdo mi to dělá?!

 

Kdo mi bere sen? Lásku? Pojem?

Kdo dává mi vlastně ten sen?

 

Končí to smrtí, hřbitovem?

Nebo zvítězí bílý, krásný den?

 

Kdo ví? Odpověz mi ty!

Proč nemůže ten bílý den?

 

Teď  všechno končí černotou tmy,

snad neskončí nikdy ten zlý den...

Odpověď nenajdeš.

Nikdy...

 

To je konec, nejde to dál,

žít a umírat, dnes a nyní.

Neustále opakovat podobné myšlenky.

Myšlenky zahánět.

Stojí to za to?

 

Nestojí, ale asi chci obojí.

Bolest a zármutek, štěstí a polibek.

 

Tak ať stane se, co ty chceš,

všeho dosti dostaneš.

 

---