Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStále ještě stojím u dveří...
31. 10. 2003
17
0
1810
Autor
rabako
Na sobě světle hnědé kalhoty s proužkem.
Přestávám čekat na chvíli,
kdy už si nebudu připadat
jako hluchoněmá v palčákách...
Chystám se odejít.
Celou věčnost
chodím okolo rádia.
Nerozhodná.
Jsem asi moc prázdná na roztančené melodie.
Cítím v plicích
nekončící řadu znaků.
Chci jim porozumět,
ale až zítra....
Stojím u dveří.
Ještě kabát, šálu, klobouk....
.... a rukavice!
Přestávám čekat na chvíli,
kdy už si nebudu připadat
jako hluchoněmá v palčákách...
tak tohle je super.
(T) a nejenom za to
katugiro> nojo.... :o) dík za kritiky!!! jen tak dál do mě šij! :o) pomáhá to...
gabio to ocitoval o dva týdny dřív, já jsem zkrátka po
ma
lý
... :)
tahle se mi líbila nejvíc z těch, co jsem od Tebe v poslední době četl, až když jsi na konci přidala i rukavice, trochu to opadlo, sice se tam hodí, ale přece jen je to takový dost obyčejný návrat k předchozímu motivu... nojo
*
a mně se to líbí ... není to překombinovaný, vlastně jsi použial naprosto obyčejný výrazy a přirovnání a o to víc vynikne ta nálada a prožitek, ktetrej v tom je ...; moc pěkná básnička a tady máš jeden bezvýznamnej, ale upřímnej, TIP :-)))
P.S.: ....a kečup ! :-)))
Budu přísnější.
Je to pěkné, ale je tam trochu trochu prázdo.
Ale posílám úsměv a proužku:)))